No jo, tak i já mám potřebu se k tomuto trochu vyjádřit. Miluju Show Jana Krause, tak proto. Politiku nesleduju, na zprávy nekoukám (když nemám TV, že jo), ale na internetech se vyskytuju hodně, takže to, co jím hýbe, i když se jedná o oblasti, které mě nezajímají - jako je politika a sport - ke mně dolehne.

Nejdřív jsem požádala svého kolegu z předposlední práce, aby mi udělal dítě. Když se mě zeptal, proč zrovna on, tak jsem mu řekla, že se mi líbí jeho genový základ! :-) A taky jsem mu řekla, že spolu nemusíme spát, když nechce, že může sperma odevzdat lékaři a oni ho pak do mě vpraví.

Dlouho jsem věřila - celkem logicky - že moje vzdělání, texty publikované v novinách a časopisech, perfektní angličtina, zkušenosti ze zahraničí a bydliště v Praze zajistí, že pro mě bude hledání práce hračkou. Nyní věřím v sílu kaštanů a kostelů.

Už jste slyšeli o tý zoo, kde se dá pohladit volně pobíhající lvíče? Je to v Praze v Dubči a já tam byla někdy v srpnu, když tam měli Lefinku. Lefinka odrostla a teď mají nového plyšáčka. Je jím bílý lvíček George.

Jsem se právě vrátila z takové akce... Nevím, jak to nazvat. Jo, autorské čtení se to jmenovalo na plakátku. Prostě marketingová akce na podporu prodeje knihy Mluvím česky dobže, ale mám pžízvuk od Stéphana Poignanta.

Ráno zapnu mobil, ten hned zapípá - přišel mi email. Tak která firma mě zas nechce?, pomyslím si. Zase si nesmírně váží mých znalostí a dovedností, ale holt vybrali jiného kandidáta, který lépe vyhovoval jejich podmínkám. Neverending story.

Tak mi táta poslal email s neobvykle dlouhým příběhem. Jelikož vlastní blog nemá (i když by měl), dovoluji si bez jeho vědomí jeho text zveřejnit zde. Myslím, že na to nepřijde. A pokud ano, tak mu to určitě vadit nebude.

Lidičky, já už ani nevím, co bych k tomu napsala za úvod. K surovým tématům, jako je návštěva pracáku, žádné prozaické perexy nepatří. Takže řeknu jen:  Dnes ráno na pracáku to probíhalo takto.