Konec ucitelovani

Minulou nedeli jsem naposled ucila cestinu. Kamaradka, za kterou jsem to docasne vzala, se vzpamatovala z porodu, a hlasi se zpet do prace.

Meli jsme tam dva nove studenty. Takove mlade kluky. Jeden prijel na kole a druhej na retro bruslich. Jsou to filmari. Budou v CR tocit film o holce se syndromem morske panny (mela srostle dolni koncetiny). Nastinili nam, o cem to jako bude. No, co vam budu povidat. Bude to asi klasickej nizkorozpoctak, takze to bude proste divny. Uz ten jejich web naznacuje, ze to bude v divnym duchu. Jsem zvedava, jakej jsem na ne udelala dojem. Se uvidi, jestli jeste vubec nekdy prijdou.

Ale mela jsem to docela jednoduchy, protoze ostatni se je to vsecko snazili naucit sami. Jen my rikali, co bychom je tak meli naucit, co je dulezite, a kdyz jsem to psala na tabuli, tak jim to hned cely lacny vysvetlovali. Takze to pro ne bylo dobry opacko.

Naucila jsem je opet veledulezita slova jako kren, social a houmlesak. Dala jsem jim muj posledni diktatek. Byla to pohadka o dvou bratrech, kteri se preli o les. No a hlavne jsem jim ukazala fotky z Turecka. Na to byli hodne zvedavi.

A pak uz jsme sli na obidek do Hamburgerovyho Hamleta, kde jsem si jako jedina nedala hambace, nybrz kure se spenatem a merunkovou polevou. K piti jsme meli neomezene mnozstvi mimoz. Mimoza je koktejl, kde je ze dvou tretin sampano a zbytek pomerancovy dzus. Ja jsem samozrejme ridila, tak jsem mela jen jednu.

No a od svych zaku jsem dostala slozku s vytistenymi informacemi o Turecku :-) Ta slozka je hezka... a pak jeste jednu mensi, ktera je taky moc hezka. (Se mi budou hodit, jestli se v Praze rozhodnu jit na bakalare.) Pak jsem dostala dvacet dolaru navic a nausnice.  Nechybelo pranicko, kde mi dekujou za to, ze jsem je ucila. A pak jeste ten obed.

Hlavne mam fotky na pamatku. Jsou to uzasny lidi a budou mi chybet. Opet jsem se ujistila, ze me uceni bavi, tak budu treba cestinu ucit i v Praze. Naky cizince. Cizinci me taky bavi (ach jo!).

moje jidlo a mimozy