V patek jsem prisla do prace, zapla pocitac, otevrela vsechny potrebne programy, prosla maily a zacala svedomite pracovat. Jako obvykle. Kazdy den jsem totiz pracovala velmi svedomite, snazila jsem se udelat co nejvic a nenechavat resty na dalsi den. V patek jsem ale delala jak p--a.
Asi tak za hodinu si me zavolali z personalniho, aby mi povypraveli o mem propusteni. A ja, jak jsem vstoupila do dveri, zatim netusic o co jde, blesklo mi hlavou, ze mi treba konecne pridali. Nesmysl!
Nemohla jsem tomu uverit. Byla jsem schopna se soustredit jen na jedine - bezet na zachod a poradne si zabulet.
Americka ekonomika je na tom spatne. Lidi nemaji penize, necestuji a tudiz na to doplaceji cestovni kancelare, potazmo ja. Po zbytecnych kecech, jak jim je to lito, jsem shrabla obalky a hnala se na zachod.
Dostala jsem dvoutydenni plat navic a pojisteni jeste na jeden mesic. Na zachode jsem se zdrzela jen chvili, protoze jsem chtela byt co nejdriv doma. Kdyz jsem si zacala balit veci, kolegyne vedle se ptala, co se deje, ale mne nebylo do reci. V 9:20 jsem uz byla na autobusove zastavce – presne dve hodiny po zacatku pracovni doby.
Nikdo jsme nemeli ani to nejmensi tuseni, ze se bude propoustet. V pondeli po ceste od zubare jsem potkala byvaleho kolegu a tak jsem se dovedela, ze bylo propusteno dvanact lidi, a ze to zdaleka neni konec. Dokonce propustili i Ulriku, ktera tam delala ctrnact let!
A kdo ted dela moji praci? Rosie, ktera me na to zaucila, aby mohla zacit s jinou destinaci. Po mem vykopnuti ji opet zadali Evropu. Jeji Tahiti a Asii nandali Chrisovi, ktery doted delal jizni Pacifik, kde je prace uz beztak pro tri. Ted mi reknete, co je to za logiku? Me vyrazili a ostatni se tam ted predrou, aby se nejak udelala prace za cloveka, ktery uz tam nedela. Se vsadim, ze jim to po case dojde a zacnou nekoho hledat. A nebo zkrachujou. To je taky moznost.
Takze ted jsem tam, kde jsem byla. Zas sedim doma. Rozdil je v tom, ze platime najem za cely byt (nejen za pokoj). Nenajdu-li si praci co nejdrive, pujde to s nama do kopru.
Jedinej, kdo na tyhle hrozny situaci vytezil neco kladnyho, je Lufa. Panicku ma doma a tak je cely dny venku z klece. A jestli se mi na ni ve ctvrtek podari narvat voditko, pujdem do parku.
Zitra (ve stredu) jdu zas k zubari, protoze mi v pondeli objevil kaz, ktery minule nevidel. Doufam, ze potreti to bude uz naposled – aspon na par mesicu nebo dokud nebudu mit novou praci a pojisteni.
Jo, tohle by se mi v Cesku nestalo. Mela jsem po zkusebce a tak jsem zila v domneni, ze jsem za vodou...