Ale když já ho mám furt ráda. Hodně jsem o tom přemýšlela. Snažila jsem se přijít na to, proč k němu jako furt něco cejtim, když jsem v tom vztahu stejně šťastná nebyla. Došla jsem k názoru, že mé city k němu jsou založeny na minulosti. Mé srdce si bude pořád pamatovat to hezké, co jsem s ním zažila. Kéž bych si to srdce mohla vyrvat a na chvíli ho vrazit do mrazáku. A když si vzpomenu, že ještě v Turecku mi říkal, jak mě miluje. Pche! To ať si to strčí za klobouk. Ale bylo to při sexu, takže to se asi nepočítá, že?
No a pak hned druhej den, když jsem z něj páčila, co dělal celé odpoledne, tak jsem z něj vypáčila to, že si kupoval letenku. Odlítá 23.12 a vrací se 2.1.! No ve mně by se krve nedořezal. Říkám, že už tu nebudu, až se vrátí. A on že to ví, ale že nesejde na tom, kdy se rozloučíme. Možná to bude takhle lepší, ale stejně je to divný a mně asi pukne srdce. Hm, třeba by mu puklo taky, tak radši bude v Istanbulu, zatímco já pojedu taxíkem na letiště.
V pátek a v sobotu mluvil hrozně dlouho s rodinou a pak mi řek, že mu jeho ségra řekla, že jí dává ten nejlepší dárek k Vánocům. Jakože přiletí. Proč mi to vůbec říká? Copak si vůbec neuvědomuje, že mě dává ten nejhorší? A na svátky budu sama. Stejně jsme nikdy žádný Vánoce neměli, protože je nezná, jak se v Turecku neslaví. Jenomže s Čechem by to nebylo o nic lepší. Očekával by, že uklidím, navařím a napeču a ještě bych musela k jeho rodině na návštěvu, kde by se mě jeho matinka ptala, jestli jsem umyla okna a co všecko jsem napekla a já bych řekla, že okna budou zasraný i na novej rok a že jsem napekla hovno. Takže chudáček její synáček se nemůže cpát lineckym a koukat přitom z okna.
Asi bych měla bydlet sama. Lufinka a Abísek mi stačí. Ještěže připadli do péče mně :-) Už jsem koukala na ojetá auta s automatikou a v ČR se prodávají, což je dobrá zpráva. Jinak jsem od manžela vyžebrala něco málo peněz. Koupím si tramvajenku a udělám si státnice z angliny. I když jsem to psychicky neunesla a musela jsem žádat formou SMS. Taky mi půjčil kreditku a mohla jsem si objednat nějaké to zimní oblečení. Mám tam jeden super kabát a hlavně pyžama. Ráda bych si ještě objednala pár knih, abych tu anglinu nezapomněla. Nevím, jak je to v Praze s knihama v originále – jaký je výběr.
Manžel se také rozhodl, že se do Turecka přestěhuje co nejdříve. Hned, jak si najde práci snů, tak balí kufry. Takže si předělává životopis. Chtěl mi ukázat, jak si to změnil, ale já to nechtěla vidět a radit mu. To snad chápete, ne? Řekla jsem mu, ať to spíš ukáže mamince – to ona je teď jeho partnerkou. A taky že jo, za týden už jí psal mailíka.
Taky řešim, jestli si ho mám vymazat z Facebooku, až budu v ČR. (Já vím, že tohle zní trochu jak od ňáký třináctiletý nanynky...) Bylo by to rozumnější. Snadněji bych zapomněla a nemusela bych se koukat na fotky jeho nové přítelkyně. Ale mě zas zajímá, co bude dělat, jak se bude jeho život vyvíjet.
No a prodávám stromek, takže Vánoce budu slavit opravdu hodně netradičně. Cukroví dělat nebudu. Z těch americkejch surovin to není ono, takže až příští rok v ČR. Budu si muset koupit tyhle vykrajovátka :-)
Ještě musím zmínit dva sny, co se mi zdály. V tom prvním byl manžel už s nějakou novou ženou nebo přítelkyní. Byla blonďatá a těhotná. Byli jsme všichni tři v obchodě a nakupovali jsme výbavu pro mimino! To byl teda pocit k nezaplacení. A druhý sen byla zas úplná noční můra. Byli jsme tady v LA a jeli jsme v autě. Jen my dva. Bylo to v noci a ta silnice vůbec nebyla osvětlená. Všude kolem byly mrakodrapy, ve kterých se sice svítilo, ale hrozně slabě. Na silnici se začaly objevovat malé děti. Jen tam tak stály a když jsme na ně najeli, tak jsme prostě projeli skrz. Něco jsme hledali a potřebovali jsme tam zaparkovat, ale já se bála, tak jsem řekla, že tady stavět nemůžem. No a od tý doby jsem vzhůru. Podotýkám, že jsem žádnej horor už dlouho neviděla a před spaním jsem koukala na Krause.