Ty vole jako...

- "Dneska už pustěj každýho vraha na svobodu... A pak těch nešťastnejch lidí."

- "No jo, furt vražděj dál."

To jen tak pro zasmání, co jsem si vyslechla dneska u Alberta. I když teda nevím, jestli s tím ty paní měly nějakou zkušenost. To by potom žádná sranda nebyla.

Ve čtyři jsem se probudila s depkou, že život stojí za hovno. Co se mnou bude? Jak dlouho ještě budu bydlet u rodičů? A co až půjde do důchodu i táta? Z čeho pak budu žít?

Pak mě přepadl průjem a v devět jsem měla pohovor. Měla jsem to domluvené přes známého. Byla to práce absolutně mimo moje vzdělání a praxi, ale ta šance, že už bych konečně někde mohla dělat tam byla (jsem si naivně myslela). Nechtělo se mi tam. Navíc bych tam měla vydržet aspoň ten rok, aby to vůči tomu známému nebylo blbý, kdybych třeba hned za dva měsíce odešla.

No a jak to dopadlo? Blbě! Detaily sem radši nebudu psát, ale byl to ten nejhorší pohovor, který jsem za svůj život zažila! Takovýho arogantního, protivnýho a nepříjemnýho člověka jsem na pohovoru ještě neměla. Vždycky se mnou jednali slušně. To tenhle mi neskutečně dával najevo, jak ho okrádám o čas a asi měl i pocit, že mu v tom kanclu vydejchávám vzduch. Jako kdyby on mě o čas neokrádal? Na dnešek jsem už měla domluvený pohovor jiný, ale kvůli tomuhle tyátru jsem si to přehodila na pátek. Jedná se o práci uklízečky s angličtinou. Nesmát se! Radši budu někde v klidu uklízet (a k tomu si zpívat třeba Jingle Bells) a mít šéfa, kterej bude se mnou jednat slušně (zatím soudím dle tří telefonických rozhovorů), než abych pracovala s ... ehm. Snad ze mě bude ta uklízečka. Kdo by veřil, že tohle někdy pronesu? Potřebuju prachy aspoň na chlast, cigára, mobil a na žrádlo pro zvěř.

Takže jediný, co mi zatím jde, je to hubnutí. Už mám dole 6 kilo! To se mi ještě nikdy nestalo. Takže ještě aspoň 20 kg a začnou se za mnou otáčet i sloupy v ulici :-) Poslední dobou teď ujíždím na lázeňských oplatkách, takže bez toho bych mohla už bejt hubenější, ale to ten stres. Chápete? Aspoň, že už tý Mily jsem se přejedla. Jak jsem ale lehčí a štíhlejší, tak už mi kdeco padá. Například nemůžu bežet na tramvaj. Spadly by mi kalhoty. Zrovna ty jediný, co nosím na pohovory. Ještě mám pohovorový šaty, ale v těch se zas tak necítím. A hlavně kalhotky! Takovejch krásnejch jsem si ještě v Americe nakoupila a teď snad abych si na ně připínala kšandy. Pche!

S chlapama taky žádná sláva stejně jako s tou prací. Žádné nové rande se zatím nekonalo. V Blavě u babičky jsem měla v TV programu dobrej horoskop:

Snívate o ideálnom partnerovi? Možno byste mali zlaviť zo svojich požiadaviek. Niekto má o vás záujem, ale vaše správanie zneisťuje. Poobzerajte sa okolo seba.

Tak hergot, kdo má o mě zájem?! Náročná teda jsem. O každym si myslim, že je dement. A mám divný chování - to je fakt.

Nejdřív jsem si říkala, jak to sedne, že to je dobrý. Ale pak mi došlo, že teda všechny ženy v býku hledají, tudíž konkurence je snad horší než při hledání práce!