Dva týdny jsme si psali. Tak po dvou třech dnech navrhl, že se sejdem. Já říkám, že jó, že to ale teď mám docela nabitý a že koncem týdne se uvidí.
On na to povída, že jen aby to nedopadlo jako s jednou, která furt psala, že jo, jo a pak najednou jakoby se zem po ní slehla. Říkám, že to teda můj případ není. Že když něco slíbím, tak to i dodržím.
Chlapec není z Prahy a začal se vytáčet, že má něco s autem. Mezitím se na netu objevil slevový kupón na sushi. Místo 1 052 za 399. Pro dvě osoby. Inu zeptala jsem se ho, jestli by nešel na sushi a on, že jo. Já měla velkou radost, že jsem konečně našla někoho, kdo se sushi nebojí.
Dnes už měl nastat ten den D. Měli jsme rezervovaný stůl. Panáček se rozhodl zavítat do Prahy.
Domluvili jsme se, že si ještě zavoláme, kde přesně se sejdem a on mi fakt dneska volal. Dokonce čtyřikrát. Jednou jsem byla v metru, dvakrát jsem to neslyšela a až na počtvrtý jsem to zvedla. Tak jsme se tak ňák orientačně domluvili, kdy vyrazí a kdy se asi tak sejdem.
V 17:15 přišla romantická SMS: "Nezlob se ale vyprdnem se na to. Asi by nam to neklapalo".
Zavrhuju, že je jasnovidec, takže je to srab. Už jak se vymlouval na to auto.
Teď ale co s tím sushi??? Kurvadrát!