Třídní sraz

Třídní sraz v našem případě slouží jako záminka ke konzumaci co největšího množství alkoholu až do fáze vysokého ožrání se. Některým alkohol navodil takový stav, kdy jim bylo špatně, což řešili popíjením koly, jemně perlivé Kurunní a nebo neperlivé Bonaquay. Možností bylo mnoho, ale ožrat se do stavu, kdy nevíte, co mluvíte, se podařilo jen jedné. Gratuluji.

Sraz se spolužáky ze ZŠ máme každý rok. Někdy i každého půlroku! Já tam byla naposledy tak před sedmi lety. To bylo ještě před Amerikou, někdy za mých studentských let. Srazík byl i v lednu, ale to jsem neměla náladu na ksichty udivené tím, že jsem zpátky a nebo že jsem vůbec někde byla (5 let!!!). Když mi přišla pozvánka na Facebooku, někdy před třemi měsíci, hned druhý den jsem tam klikla na NE. Opravdu jsem tam nemínila jít. Ale jak se to blížilo, tak jsem si říkala, že přece nebudu sedět doma, když můžu jít na sraz. Dokud mě tam ještě vůbec zvou :-)

Největší problém je v tom, že skoro všichni bydlíme v jedný čtvrti. Potkáváme se a koho nepotkáš, o tom se dovíš od někoho jinýho. Já byla pryč pět let, ale z ničeho jsem nevypadla. Samozřejmě je tu ten Facebook, ale hlavně moje kámošky jsou ze základky, takže takový malý třídní sraz máme aspoň jednou týdně. Bydlím zase u rodičů a na sídlišti nebo u metra se na známé ksichty narazí snadno. Takže co furt chodit na ten sraz, když všechno vím? Jo já zapomněla, abych se vožrala... K tomu však vztah nemám. A nebo abych viděla učitele na matiku? Toho, za kterým byli oba moji rodiče (každý zvlášť), aby mi nedával trojku z matiky? Dal mi ji a byla to moje jediná.

Ségra říká, že srazy se základkou jsou nejhorší. Že to je vlastně různorodej mix lidí ničím neprofiltrovanej. Mix všeljakých inteligenčních úrovní. Od skladníka po právníka. Kdežto s tou střední už je to jiný, páč maj ty lidi maturitu, což by měla záruka trošku kvalitnějšího matroše.

No tak jsem měla klasicky víno s kolou a pak vodku s džusem. Na spolužáka, který to celé pořádal a vypil 14 piv, nemám. Také pořád vykřikoval "kundapárek". Na to taky nemám. Já přispěla svou troškou do mlýna jen historkou o masturbujících koních. (Už delší dobu si všímám jedný věci. Ztrácím schopnost ústní komunikace. Už bych jen psala - tak se vyjadřuju mnohem líp a je to pro mě snadnější. Samozřejmě hraje roli to, že koktám. A před cizími, nebo před lidmi, které jsem dlouho neviděla, je to mnohem horší než normálně. Asi bych měla jít někam na hypnózu nebo co.)) Spolužák M. vyprávěl, jak mu pejskaři hází do popelnice igelitky plné hoven a od ženského osazenstva jsem si vyslechla, kolik přibraly během těhotenství, jak dlouho kojily a jak jim kadí děti. Jedna tam byla ve třetím měsíci, ale co se jí narodilo se dovim stejně dřív než na příštím srazu (na který samozřejmě stejně nepůjdu) nebo možná dřív, než to bude vědět ona sama :-) Nesmím zapomenout ještě na jednu historku. H. měl sraz se střední nebo vyšší nebo s čím. Bylo to samozřejmě v Praze a jedna holka, co bydlela 100 km za Prahou přijela jenom proto, aby jim oznámila, že jí jsou všichni u prdele a že už je nemá zájem nikdy vidět - otočila se a odjela :-))) Ta má u mě obdiv.

Spolužačka L. pila bílé víno a ožrala se. Pořád dokola opakovala, koho měla na svatbě a na ten náš sraz si pozvala kolegy z práce (?). Chválím jedině spolužáka R., který se po celou tu dobu choval slušně. Pracuje v bance, oblečen přišel v košili, nic nerozlil a odešel dříve a střízliv. A to byl i na tom lednovym srazu. Se mu divim.

Při placení to vypadalo nahnutě, protože zbývalo 21 piv a jen dva lidi. Naštěstí se ukázalo, že jeden jich měl 7 a druhý těch 14. Já, nepracující, co tam pět hodin seděla o dvou drincích, bych odmítla cokoliv platit za bandu ožralů.

Venku se to hromadilo a čekalo jeden na druhého, že se ještě půjde na diskotéku! Já a dvě holky jsme jít nechtěly, ale holky to nechtěly říct, že nás budou přemlouvat. No a co? Já bych klidně řekla "Nikam už nejdu. Čau.". Já s tím problémy nemám. Ať si o mně myslej, co chtěj. Třeba to, že neumím pařit. Strašné :-) Jenomže holky vymyslely, že se jako budem loudat za nima a při nejbližší příležitosti zdrhnem do auta A., které měla před hospodou.

Tak fajn, sedíme v autě a já říkám, že je to teda pěkně trapný takhle zdrhnout a ani neříct čau. Jely jsme za nima, že se rozloučíme. Hmmm... M. nám vzal klíče od auta a hodil je H., který byl naštěstí při smyslech a vrátil nám je. L. se nám začala válet po autě. "Holky, poďteeeeeeeee. Holkyyyyyyyyyy............ Ty voe, já nemám kabelku". M. jí odlepila od auta a jely jsme dom.