Entertaining you since 2006
lvice.pise@gmail.com
@lvice_tweetuje
Článek Tak dlouho chodí člověk do obchoďáků, až se nasere
Komentáře k článku: Tak dlouho chodí člověk do obchoďáků, až se nasere
kerria: Jak důvěrně známé! 
U bot zase přesně vím, co chci. Vyjmenuju to prodavačce a ona se zeptá: "A jakou si přejete barvu?" Jako kdyby jich měli bůhvíjaký výběr. Nakonec stejně odcházím s prázdnou, protože mnou požadované boty nemají v žádné barvě, dokonce ani v té hnusné cukrátkově růžové.
Se šaty a oblečením je to ještě horší. Ve větších velikostech všechno vypadá jako zástěra v tom lepším případě, v tom horším jak pytel na brambory.
tlapka: Metodu "obuté třeba budou vypadat jinak" taky často praktikuju. Taky neúspěšně. Za jednadvacet let mého života se mi ji povedlo uplatnit na dvoje letní šaty "na lítačku", ale jinak marnost nad marnost.
sargo: U bot mám naštěstí jasno, pasuje mi jediná značka a vybrat se tam dá vždycky. (Pokud nepřijde člověk moc pozdě, protože ano, 41.) Pravda, ty prachy... ale vydrží. Takže tam trpím jenom když mi padne do oka něco nikoli nezbytného, že za to ty peníze nejsem ochotná dát
Ale oblečení - přesně! A to mám tak skromné požadavky. Když už to jeden rok vypadalo, že se mi móda trefí do vkusu, pojali to tak úchylně, že to bylo snad horší než jindy...
Na Desigual jsem zrovna tuhle koukala, otevřeli na Zličíně obchod. Málem jsem začala vážně uvažovat, že životně nutně potřebuju kabelku. Jako vyspala jsem se z toho, ale pokuju pořád. Jsou velmi... co jsou vlastně? Vždyť objektivně na nich není nic, co se mi obvykle líbívá. Tak nějak sugestivně chťoucí 
eithne: Já si boty koupila před týdnem, moc pěkné, hodí se mi k oblečení, vypadaly nositelně... vzala jsem si je na sebe jednou a teď jsem kvůli do masa zedřené patě dojela z Prahy do Znojma v pantoflích. Jó, boty, to je věc!
boudicca: K Desigualem mám podobný problém, chodím se tam zbožně koukat na jedny letní šaty, ale i po zlevnění je cena stále nepřijatelná, tak pro ně truchlím a doufám, že je vyprodají dřív, než si na ně našetřím
lvice: Jsem "ráda", že jsou lidé, co to mají podobně. Chtěla jsem si pořídít nějaké nové kousky na dovolenou. Ale sehnala jsem jen jedno síťované tílko v Takku. Síť za 500! Ale tak v tom Egyptě mě ještě nikdo nikdy neviděl, takže budu mít vlastně všechno jako nové 
aailyyn*: Mám opačný problém: mám nohu mezi 35/36. (A infantilní růžovou a flitry odmítám, protože jinak bych mohla nakupovat tak nejspíš v dětském.) Snesu v šestatřicítce uzavřenou botu, protože do té si vezmu ponožku. Čili výhra pro všechny jarní kotníkové. Horší už je to s balerínkami (ale dají se sehnat vzhledem k tomu, že se tenhle typ botek rozmohl dost, tím, jak jsou placaté, tudíž pohodlné, ale stále dost žensky vypadající). Koupit si ovšem sandále nebo společenské lodičky, to je úkol nadlidský. Sandále nemám, lodičky jsem nějakým zázrakem ve velikosti 35 sehnala v CCC loni ve slevách. Až se mi rozpadnou, nevím, co budu dělat. (A že o kvalitě si iluze nedělám, ale chtít pořádné kožené boty za cenu, která mě finančně nepoloží, to už chci asi moc.)
Už jsem si zvykla, že výška necelých sto šedesát centimetrů je nekonfekční. Na co si zvyknout odmítám je fakt, že kalhoty jsou mi a) malé přes zadek a stehna b) velké v pase, trička a) malé přes prsa b) plandající v ramenou a přes břicho. Postavu mám průměrnou, nadváhu nemám, ale všechno je šito na rovnou figuru bez náznaku jakékoli křivky.
aknazuz: Ha ha ha, já mám nohu 42 
Ale taky jedu rovnou po krabicích a po velikosti, v našem případě to jinak nejde. A na 41 se dá ještě sehnat, určitě líp než na tu moji hnátu