Pozor, pozor! Na vědomost se dává, že už dva týdny chodím do nové práce. Představte si, že mě zas někde vzali. Vypadá to, že na naší planetě Zemi se stále ještě vyskytují hodní lidé :-)
Pamatujete, jak jsem se před měsícem vyjá/..., že jediný plus na mé práci je to, že to mám blízko? Tak tam už nedělám! HA HA HA! Během posledního zaměstnání, kde byla blbá práce i plat, jsem byla na dvou pohovorech. Jedno místo bylo ve státní správě, kde by teda pravděpodně byly mizerné prachy, ale bylo to ultra blízko. Druhé místo, na které jsem se snažila dostat, bylo ultra daleko. A na to druhé místo mě vzali!
Takže jsem ve středu dala výpověď, ve čtvrtek šla ještě na dopoledne do práce, pak jsem čerpala dovolenou a v pondělí jsem šla už jinam do "továrny". Byla jsem ve zkušební době, takže jsem mohla odejít hezky pěkně hned. Neobešlo se to bez nervozity a napjaté atmosféry. Nic nefungovalo, jak mělo, a teď ještě já do toho s výpovědí. Šéfová byla pekně překvapená. Jsem řekla, že mám lákavější nabídku. A ona prej, co že se mi tam nelíbilo. Tak třeba, že ta práce je píčovina a prachy jsou na hovno? Hehe. No nic. Takže jsem řekla, že mám lákavější nabídku, co do náplně práce i co do finančního ohodnocení. Pak jsem si ještě vybrala tu dovolenou a ona prej, že jsem si ji mohla nechat proplatit. Říkám, že mohla, ale nechci :-) Tak prý to není fér vůči týmu. No není no.
No a v pondělí před 14 dny jsem nastoupila na nové místečko. Firma je děsně daleko. Cesta mi trvá hodinu :-( Pracuje tam kamarádka a pořád mi posílala nějaké inzeráty a já furt, že ne a ne. Nic mě nijak extra neoslovovalo, neoslovilo mě ani to, že se jedná o korporát a ta dálka - no fuj. Ale jednoho dne jsem si řekla, že se na ty jejich pracovní nabídky podívám sama a uvidím, jestli mě tam něco nezaujme. A zaujalo. Poslala jsem životopis, pozvali mě na pohovor (jednokolový!) a v půlce ledna jsem nastoupila. Dokonce mi i dali tolik (peněz), kolik jsem si řekla (na pohovoru) :o Zatím to vypadá, že tato práce má jedno jediné negativum a tím je ta dálka. Ale kdyby to byla fakt jen jediná vada, tak mi to za to stojí.
Je to práce, jejíž jádro tkví v něčem, co už jsem dělala. Praxi tedy mám. Ale je to hodně specifické, trochu i technické a je k tomu potřeba znalost legislativy. Věřím, že se to naučím - jako ostatně vždycky všechno - a že mi to prostě půjde. Takže to bychom měli. A teď k těm plusům. Ač je to korporát, jehož centrála připomíná mraveniště. Co do počtu zaměstnanců. Jinak mě první den napadlo jiné přirovnání. Jsme tam jak plazi. Každý ve své kukani a všichni pod umělým osvětlením :-) A nebo jako krávy v kravíně. Každý na svém místě a "předseda" se stará o to, abychom pěkně dojili. No ale to je jedno. Nejkrásnější je to, že nejsem součástí žádného podělaného týmu. Patřím sice do nějakého oddělení, ale všichni mí kolegové se nacházejí jinde, v jiných zemích. V Praze mám jen jednu kolegyni, která je úplně v pohodě. A nadřízenou mám taktéž v cizině. Nikdo mě nesleduje. Nikdo nepozoruje s kým se bavím, jak dlouho jsem v kuchyňce, jak dlouho na obědě. Nikdo mě neotravuje, což je přesně to, co jsem si přála. V jednom ze svých článků jsem přece napsala "Už si ani tak nepřeju, aby mě to bavilo, ale hlavně aby mě to co nejmíň obtěžovalo :-)". Takže ač sedím v open spacu, mám paradoxně větší klid, než v kanceláři o pěti lidech.
Navíc jedním z benefitů, který já osobně považuji za nejlepší (Multisport karty a podobný nesmysly mě fakt netankujou), je možnost práce z domova. Třikrát do měsíce můžu mít home office. Jen tak, bez udání důvodu. Nemusím žebrat, vymýšlet si, že mi přijdou odečíst vodoměry, tvářit se provinile, jakože si uvědomuju, jak moc mi ta firma vychází vstříc... Ne, tomu je konec!