Lvice | První měsíc v nové práci

Jistě jste zvědaví, jak se mi u nového otrokáře (ne)líbí. Ale co já vám můžu říct? Tady přece nemůžu napsat pravdu. Jen tak veřejně. To nejde. Tak to holt bude muset bejt beze jmen a bez konkrétních případů.

Ano, jsem ráda, že mám aspoň něco. Je zázrak, že takovýho nezaměstnatelnýho asociála vůbec někdo zaměstnal. Jo a mám to blízko. To říkám každýmu, kdo se mě zeptá, co nová práce: "Je dobrý, že to mám blízko." To abych nebyla negativní. Ale jako to mám bejt ráda, že dělám práci pro cvičenou opici? A že vydělávám, jak kdybych byla bez praxe, bez vysoký a bez jazyka?

Kolektiv je fajn. Na to, že se nijak nesnažím, na small talky házím bobek a na trapné veselé chvilky v kuchyňce mě nikdo neužije, jsem zapadla až nějak příliš snadno. A rychle. Po dvou týdnech točení na židli a pár dnech předstírané práce jsme měli vánoční večírek. A že si každej musí někoho vylosovat a tomu koupit dárek. No ty vole. Ve mně by se radosti nedořezal.

Bylo to v ňákym klubu - jídlo a pití výborný, vo tom žádná, a mohlo se tam hulit. Jenomže jsme museli jeden po druhym jít dopředu a před všema rozbalit dar a bejt šťastný a veselý. A ještě větší prdel je, že jsem dostala hezkej dárek. Jako fakt mně do vkusu! Furt nevím, kdo mi ho dal, ale dotyčný se pěkně snažil. A to mě znal jen pár dní!

Práce je jednoduchá až přiblblá. Poklidnou atmosféru, která si tak ráda hoví v mé kóji, občas zkazí lehký stresík. Tento stresík je způsoben neefektivitou, nesmyslností mnoha úkonů, používáním primitivních nástrojů (jako excel je fajn, ale nedá se v něm dělat všechno) a zejména nedostatečným plánováním. A teď ještě k tomu komunikace v angličtině se zahraničím, které anglicky neumí. Ale to je v pohodě, já mám ty emaily jenom číst. Jsem na té nejnižší pozici a tudíž mi není dovoleno si se zahraničím dopisovat, nedejbože telefonovat. Takže čas trávím zejména tím, že se snažím vyluštit emaily plné rozkazů v neexistujícím jazyce a snažím se odprostit od svých znalostí angličtiny. Často mě najdete, jak medituji, vystupuji ze svého těla, a odprosťuji se od veškerého svého vědění, které mi jedině komplikuje život.

Již mnohokrát se stalo, že vůbec nebylo co dělat. Ach to sladké nicnedělání. Celé dny nemusíte hnout prstem. Všeobecně se ví, že nemáte co dělat a je to tak v pořádku. Není třeba předstírat (protože vám každý vidí do monitoru). Pro mě něco zcela nového. A jelikož nemusíte předstírat, že něco děláte, můžete fakt něco dělat - něco, co potřebujete vy. Krásně jsem si nalakovala nehty, napsala dopis své maďarské penpalce, stáhla fotky z mobilu, dočetla knihu a hlavně vydělávala peníze jinak. Mám totiž brigádu. Jedná se o primitivní Ctrl+C, Ctrl+V, ale mám to přes kámošku a vyhovuje mi to. Ale brala bych i nějaké překlady, kdybyste o něčem věděli.

Hodně mi to nicnedělání vyhovuje. Už mě dost obtěžuje, když občas přileze ňáká práce. Ovšem kytku na stůl jsem si ještě nekoupila. To by totiž znamenalo, že jsem se tam nadobro zabydlela, a takové smíření se svým lůzrovstvím já nepřipouštím! Máma říkala, že děda si tenkrát za totáče našel práci v podniku, jehož šéf nabíral jen ty, kteří nesympatizovali s režimem. Docela mi přijde, že u nás ve firmě jsou všeljaká individua. Takoví bojovníci proti té hrůze, co se kolem nás děje. Proti kultu věčného pozitivizmu, proti falešnému kamarádíčkování na teambuildinzích, proti vymívání mozku meetingy, proti pozicím jako jsou manažer štěstí, ergo contact (ten, co se stará, abyste správně seděli) nebo penetrační tester (ehm, to zní jak úchyl z porna). No a holt když nejsem ve Straně, tak nemůžu mít ani stranickej plat, že jo?

Až teprve nedávno za mě v bejvalý práci našli náhradu. Hodně slabou náhradu. Chudák holka. Díky firemnímu blogu můžu sledovat její výplody. Neumí psát, ani překládat. Už jste někdy překládali text z angličtiny, který je plný prázdných plků a de facto je celý o hovně? Pokud ano, tak víte, že takový text v angličtině nevypadá tak blbě, ale přeložit ho otrocky do češtiny? To prostě nejde. Musíte napsat text nový a tím původním se jen inspirovat. Ale tak hlavně, že má holka splněno. Na obsahu nezáleží. Hlavně, že je dodržena kvóta X blogů za měsíc.

Vím, že mnohým se musí zdát divné, že jsem dobrovolně odešla z místa, kde mě práce do jisté míry bavila, kde mi za to slušně platili a i do zahraniční jsem se služebně podívala. A já právě nedokážu v pár slovech říct, co mi vadilo. Bylo toho hodně, člověk to zprvu ani nevnímal, ale během několika let si pak začnete uvědomovat, že těch věcí, co dnes a denně házíte za hlavu, je najednou fakt nějak moc. Tohleto se mi podařilo docela pěkně vystihnout, právě když jsem psala té své maďarské kámošce. Takže na závěr trocha angličtiny:

I quit the job because it was just unbearable. I thought of it a lot because I really needed the money. But whatever I did, they wanted more. They didn't care what I did right, they only focused on what I wasn't good at. I wasn't active enough, I wasn't positive enough. They watched who you are friends with. You were supposed to hangout with everyone in the office. You had to go to all the parties. Play all the games and dance with everyone. I was tired not just from doing my job but from pleasing the management. They even watched what you wear and what kind of makeup and hair styles you put your effort into. I couldn't be who I am and I was just so exhausted by the constant demand and pretence. And of course I couldn't find a new job. So I spent 3.5 month on unemployment. It has been a little over a month in my new job which sucks. Nothing creative, no use of English, and a low salary. But I was desperate. The only plus is that it is close to my house.