Lvice | Lvice píše

Nas thajsky mechanik se vzmohl a v sobotu jsme jeli vyzvednout to moje auto. Manzel si pri te prilezitosti nechal vymenit olej, a mezitim jsme teda sli prubnout toho myho starickyho Forda. Pote, co jsme se ujistili, ze vsechno funguje tak, jak ma, probehla vymena ridicu. Jela jsem do filipinskych potravin, zverimexu a zpatky do autoservisu, kde manzel vystoupil a ja uz pak jela uplne sama samotinka. Poprve v zivote!

Ti z vas, co pozorne sleduji muj blog, vedi, cim ted ziju. Na vedomost vsem davam, ze na kurz na psi kadernici opravdu chodim, trebaze to tak po prvni propasnute hodine nevypadalo. Pristi semestr budeme mit psi kadernictvi pro pokrocile!

Kam ten svet speje? Do zahuby? Dejme tomu, ze prezijeme globalni oteplovani, a ze si prestaneme pri kazdem nakupu brat nove igelitove tasky. Ocitneme se v super modernim svete, kde budeme cely svuj zivot ovladat prostrednictvim zarizeni velikosti mobilniho telefonu? A nebo to s nami pujde z kopce a budeme jen zrat, tloustnout a produkovat odpad az nebude na Zemi k hnuti?

V sobotu jsme navstivili Anatolian Cultures & Food Festival na vystavisti v Costa Mese. Festival nenabizel pouze stanky s jidlem a suvenyry. Byl zajimavy zejmena tim, ze predstavoval celkem pet mest. Istanbul, Konyu, Antalyu, Mardin a Van. V kazdem z mest byly postaveny kulisy predstavujici nejznamejsi stavby, symboly daneho mista. Kazde mesto prodavalo, co bylo pro danou lokalitu typicke. Napriklad rucne malovanou keramiku, rucne tkane koberce, rucne vysivane deky, stribro a tak dale.