Na nástěnce stálo, že si máme jít vyzvednout klíč od kontejnerů. Budeme je totiž mít uzamykatelné.

K tomuto krátkému příspěvku mě nevědomky nakopnul Mečoun a jeho Jsem jediný, kdo... ? Více na toto téma možná příště. Teď to totiž bude jenom o kafi.

Na zastávce uprostřed chodníku seděl holub. Kolem prochází desítky lidí a holub sedí. Něco je špatně.

Tak jo. Prší. A co dělat v takový upršený den? Užívat si na jobs.cz přece.

Jelikož je léto, tak všechny řešíme co? Ano, jsou to plavky, milé dámy. A jelikož 99 % z nás nemá  - dle momentálního ideálu krásy - dokonalé míry, tak musíme bojovat, hledat, trápit se, dodávat si kuráže.

Já vím, že se teď řeší uprchlíci a že konečně rostou houby... Ale já mám jiný trable. Heleďte, nechci toho moc. Chci jen něco pěknýho na sebe.

To si takhle přijdu domů, servu ze sebe hadry a sednu si na gauč, že budu chvíli čumět do mobilu a pak si jdu lehnout. Jenomže když tu někdo zvoní.

"Ten hotel vypadá dobře a ještě s wellness... Hm, hm, hm," říkala jsem si a jako známý milovník plavek jsem si hned jedny hodila do kufru.*

Sice jsem chtěla do týhletý rubriky psát jen věci, který mě nasraly momentálně, ne který mě serou permanentně, ale tohle je tak trochu obojí.

Na dnešní večer jsem si připravila téma plavky, takže se budu stydět. Jen trochu, páč mě v nich naštěstí nevidíte.