Uf, no co k tomu říct? Pořád se nemůžu vzpamatovat z té esemesky, která mi přišla. Mozky některých lidí operujou na úplně jiné frekvenci a mně to pak hlava nebere.

Nalezena v lese, umístěna do útulku a ja ji našla v inzerátech na pesweb.cz. Je na čase splnit si ten největší životní sen.

Musím začít jídlem. Když člověk jede do čtyřhvězdičkového rezortu, má jistá očekávání. A po tý celodenní cestě jsme se fakt už konečně chtěly normálně najíst. No tak nic. Čekala jsem, jak si budu debužírovat. Má očekávání se ukázala jako mylná. Pro gurmány Kuba není.

Ono když po desetihodinovém letu konečně vylezete z letadla, tak se vám bude líbit všechno. Jste rádi, že už vám nehučí v uších, že nejste na nikom nalepení a že můžete normálně chodit (aniž by vám přišlo, že zabíráte příliš mnoho místa, nebo že ztrácíte rovnováhu).

Když jsme se s máti rozhodovaly, kam pojedeme na dovču, hrál u nás prim Izrael. Já chtěla něco neobvyklého. Ne žádný Chorvatska, Řecka a Itálie. Izrael by se nám líbil moc, ale ty zájezdy tam jsou jen poznávací a já nemám zájem někde od rána do večera lítat. No a pak najednou přišla máma s Kubou.