Solvang a Santa Barbara

Pres Dikuvzdani jsme si udelali dvoudenni vylet. Patecni cilovou destinaci byl Solvang. Toto danske mestecko lezi 180 kilometru severne od Los Angeles. Cesta nam netrvala prilis dlouho, protoze prekvapive nebyla zadna zacpa. Ve meste je spousta parkovist, ktera jsou zadarmo a na kazdem jsou i zachody. Ale mesto nabizelo vic nez jen parkovani a moceni. Vsecky ty domecky maji vypadat dansky a komu to nestaci, tak tam jeste najde sochu Hanse Christiana Andersena a kopii kodanske morske panny. Pak jsou pry vyhlasene danske kolacky, ale ty se normalne prodavaji i v Los Angeles u kazde pumpy a nechutnaji mi. Krom tech pekaren tam bylo i spoustu cukraren. Takovych jak si tam sednete ke stolecku a mimo zakusku si muzete treba dat i kafco ci horkou coko (cukrarny tu jinak neexistuji). Mela jsem ale tucha, ze ani ty zakusky nebudou dobry. Jenomze manzel objednal a tak jsme to museli sezrat. Samozrejme, ze nebyly dobry.

Privezla jsem si ale hezke suvenyry – keramickou kravicku (to asi ma byt na maslo) a cervene drevacky jako magnet na lednici. Manzel si koupil nejakeho blbeho vikinga Olava, ktereho nastesti vystavuje v praci. Taky jsme vlezli do obchodu s evropskymi suvenyry a tam prodavali knizecku ceskych receptu (byl to spis takovy blocek). Na recepty mam internet a stejnak ja na tu klasickou ceskou kuchyni nejsem. Vesmes se v Solvangu prodavaly suvenyry, co znam z Holandska. Nevim, jestli jsou si Dansko a Holandsko tak podobny, a nebo sazej na to, ze blbej American stejne nic nepozna.

Na obede jsme byli v restauraci U morske panny. Dala jsem si veprovy rizek. Chudacek prasatko Oliver. Vepre uz jsem pekne dlouho nejedela, takze to byl zajimavy zazitek. Ke kazdymu jidlu si clovek musel dat polivku nebo salat (to je tady tak bezne). Kdyz se manzel mezi tema dvema rozhodoval, servirka mu zacala nabizet naky vejce s masem a bramborem, tak si to dal. Jenomze vono to nebylo misto polivky nebo salatu. Byla to specialita dne, tak mel specialitu misto toho, co si chtel objednat puvodne. Odpoledne jsme jeli do motelu a vecer na veceri do italske restaurace. Motel byl v ulici s restauracema a obchodama, takze se dalo vsude dojit pesky. No a manzel si chtel dat pizzu, ale nejak si objednal bagetu.

V sobotu jsme razili do Santa Barbary, protoze to stejne bylo po ceste domu. Hory, palmy, more. Tady se rozepisovat nebudu. K tomu vam staci fotky. Na obou destinacich bylo ale stejne nejlepsi to, ze jsme videli strasne moc krasnejch pejsku. Moje oblibene corgisky a taky Great Pyrenees (velky pyrenejsky pes?), ktery jsem vyfotila. V ty Santa Barbare byla i jedna holka, co mela pod kabatem krasnouckyho kralicka. Jo a nesmim zapomenout na ty pelikany!