Long Beach

Dostala jsem takovy romanticky napad, zajet si na plaz. Long Beach je po Santa Monice nejbliz, a v Monice uz jsem byla, takze doslo na Dlouhou. Plan byl jasny: autobus – Orange Line – Red Line – Blue Line. Maj to sice krasne barevne pojmenovany, ale ja bych ty linky prejmenovala na Annoying Line – Boring Line – Desperate Line. Cesta mi trvala dve a pul hodiny. Jsem z toho nepretrzityho sedeni div nevykvetla.

Do cile jsem se dostala, aniz bych jakkoli zabloudila. Tou modrou a oranzovou jsem jela poprve. Oranzova je jakasi rychlodraha (autobus, co ma specialne silnici jen pro sebe) a cervena a modra jsou linky metra. To modry metro jelo nad zemi, takze se mi dostalo maleho zpestreni. A vsecka ta hlaseni typu "ukoncete vystup a nastup, dvere se zaviraji” a nebo "nejezte, nepijte, nekurte, nedavejte nohy na sedacky” byla i ve spanelstine, takze jsme tomu vsichni rozumeli a nikdo nemel problem. Ale to, co jsem mela moznost videt z okna, byla fakt hruza. Domky jeden na druhym, temer jak prilepeny. Byly to takovy dlouhy nudle. Uprostred zahrady zaparkovany auto, kolem se valely pneumatiky a dalsi casti aut; po celym plote rozveseny pradlo; zadnej travnik, jen prasna puda. Ani na chodnicich nebyla zadna zelen. Celou tu hodinu, co jsem koukala z okna, to vypadalo takhle. Jak naky ghetto.

Kdyz jsem vykvetla a vystoupila, vydala jsem se doleva, coz se nakonec ukazalo jako spravna cesta k mori. Jenomze me po ceste oslovil nejaky pan. Rikam pan, protoze mu mohlo bejt tak kolem ctyriceti. Byl puvodne z Iranu a v LA byl na sluzebni ceste. Ptal se me na nakou ulici, ze tam jde na konferenci. Jsem mu prd poradila, ale on furt kracel se mnou. Tak jsme si povidali, kourili, az jsme se dostali na tu plaz. Oba jsem byli zklamany. Zadny obchody, suvenyry, nic. Plazicka jak nudlicka. Bylo hodne oblacno, tak oboje more i nebe splynuli v jeden sedivy utvar. Par lidi se ale koupalo. Jinak teplotni rozdil mezi tim nasim Udolim a Long Beach byl. Kdyz jsem se vecer vratila k nam, bylo tu porad teplejc nez odpoledne u ty plaze.

Se mi ani nechtelo fotit, jak byl ten Iranec furt se mnou. Pak si tam vsimnul jedny restaurace, tak me hned zval na pivo. Odmitla jsem a kraceli jsme zpatky na metro. Von proste na zadnou konferenci nesel! Musim mu ale pripsat bod za to, ze znal Ceskou republiku a navic o ni i neco vedel.

Nikdo vsak nemusi byt smutny, ze nemam fotky. Ja si tam kus dal koupila boty, ve kterych se neda chodit, takze je budu muset jet vratit. To pak teda neco z toho nic vyfotim.