Domuuu!

Vcera ve ctvrtek 28. cervna to byly presne tri mesice od one nepekne navstevy na imigracnim. Pro osvezeni pameti: tenkrat mi meli dat tu Zelenou kartu, na kterou jsem uz cekala pul roku; z prapodivneho, mozna i smysleneho, duvodu mi ji nedali; mela jsem na ni cekat dalsich tri az sest mesicu s tim, ze ta urednice nam rekla, ze v lete bych ji mela dostat. Tri mesice ubehly, je leto, tak doufam. Za ctrnact dni tam planuju zavolat, kde se ale pravdepodobne stejne dovim jen tolik, ze muj pripad je v procesu vyrizovani. Kdyz si totiz chci na jejich webu zkontrolovat, jak to se mnou vypada, zobrazi se mi informace z unora! Meli by mi to dat supem a jeste mi za to zaplatit. Jenomze chcete-li dobrovolne zit v teto dire, platite vy! Oni s tim delaj cavyky, jako kdyby tu bylo o co stat. Jako kdybych zadala o povoleni zit ve zlatym palaci se sluzebnictvem a dozivotni rentou.

Tak a ted zas doufam a snim. Stejne jako v breznu. Snim o koupi nechutne drahe letenky a nemene nechutne dlouheho letu s jednim pripitomelym prestupem. Ale odmenou mi bude nekolik tydnu v civilizaci. Prahaaa! A pujdu do cukrarny, do pizzerie, do hospody na burty na pivu a nakladany hermelin. A pujdu do samosky a koupim si rohlik, hermelin (opet), jogurtovy napoj, susenku Mila, merunkovej dzus. Dam si poradne do nosu. Ne ze bych tu hladovela, ale nepochutnam si. A koupim si listek a pojedu tramvaji a metrem na Florenc, Vaclavak, Narodni tridu atd. A pustim si televizi a budu koukat na cokoli, protoze to bude cesky. Kazdy vecer se slezu s kamoskama, ktere nebudou chtit verit, ze Los Angeles je dira nejdirovatejsi. Snad ty kamosky jeste mam, snad na me nezapomnely.