Entertaining you since 2006

lvice.pise@gmail.com

@lvice_tweetuje

tenisak*: Den jako každý jiný. Nic nenasvědčuje tomu, co se mě přihodí. Ráno vstanu a připravuji se do práce. Protáhnu se, vyčistím si zuby a vrhnu do sebe už studené pití. Nakrmím zvířata v kleci a vyrážím. Myslel jsem na to, že si musím podat loterii. Najednou mně někdo klepne do hlavy. Sprostě omráčí.



4262-1 den

Taková smůla. Slyšel jsem hodně o únosech mladíků. Nevěřil jsem však, že to postihne mně. Je známo, že se unášejí mladíci, aby pak byli donuceni jít do Armády. Když jsem se probudil, nahý jsem ležel na chladné zemi, a mžoural očima kolem sebe. Byl jsem v malé chladné komůrce, nahoře s jednou žárovkou malého výkonu. Zdi byly šedivé a na nich připevněny kruhy. Jak ve středověku. K těm kruhům jsem měl přikurtované ruce. Bylo to hrozné. Dostal jsem strach, co se mnou bude. Co chtějí? Tohle nevypadá, že by mně chtěli dostat do armády. Tak kde to tedy můžu být? Najednou slyším pšuknutí dveří. Ano. Začaly se otevírat dveře. hypnotizoval jsem vchod,zvědavý a zároveň jsem srdce úplně v krku. Vešli dva chlapi. Byli to velké vazby, s kulatým obličejem. Ten jeden na mě koukl a ukázal. „ To je on?“ optal se svého kolegy. Ten kývl. Vidím jak se rozmachuje v ruce maje elektrický pendrek a rána míří na mé nohy. Byla to hrozná bolest.Přímo do holeně. Cítím, jak jsem se pomočil.