Návštěva drahé babičky

Nikdo se mi nemůže divit, že jsem odjela.

Včera jsem byla na povinné návštěvě své pražské babičky. Ségra potřebovala na poštu, tak jsme si s babičkou sedly na lavičku. A jak babička začala konverzaci? No přece tradičně. "Nespravila ses tam?" a skoro už mě začala ošahávat. Když jsme přišly domů, chtěla jsem jí vyprávět o Vegas. Ukazovala jsem jí pohledy a ona mi řekla, že ty hotely vypadaj jak naše paneláky, takže se jí to nelíbí. Když jsem jí ukazovala snubní prsten, myslela, že ty kamínky jsou zirkony, tak říkám, že ne, že to jsou diamanty. Ona tomu nechtěla věřit, že se netřpytěj jako diamanty. Potom jsem ještě dodala, že je to bílý zlato, protože lidi si myslej, že je to stříbro. A ona: "Tak asi jo." a hledala punc.

Ukázala jsem ji manželovu vizitku a přeložila jí, že dělá inženýra výroby v leteckym průmyslu. A ona hnedka, že tohleto je dobře placený, že v továrně u pásu dělala ňáký součástky a za jednu dostala stovku.

Pořád chtěla, abych jí něco vyprávěla. Já nevěděla co, tak jsem začla od začátku. Víceméně ze srandy jsem řekla, že teda bydlim v Kalifornii. Předpokládala jsem, že to snad ví, ale ona nevěděla, páč neví, kde to je, tak si to nepamatuje. A samozřejmě co jí zajímalo skoro nejvíc, bylo, jestli už umim vařit a co teda tak vařim manžílkovi.

Pak vyprávěla, jak měla kočky a vždycky jim ty koťátka povraždila a nechala jim jen jedno. Další historky se týkaly přípravy a konzumace králičího masa. Jednou takhle krmila králíky kukuřicí a pak měli žlutý sádlo. To smíchala s normálnim a bylo to moc dobrý.

Nejvíc mě ale dostalo vyprávění o bejvalym manželovi její sestry. Vláďa žil nějakou dobu v Anglii a když se pak vrátil, vyprávěl, jak tam měli plný stoly jídla - pulért a všecko. Tak se ptám, jakej pulért. Že prej to je kuře. Tak se ptám jakou řečí. Prej anglicky. Tak povidám, že to slyšim prvně a že teda anglicky to určitě neni. A ona na to, že Vláďa uměl anglicky perfektně a ona to zná navíc z křížovek. Prostě vrchol! Já se učim anglicky od sedmi let, v Americe žiju přes rok a půl, a nevim, jak se řekne kuře. Když pak přišel táta, tak jí řek, že poulet je francouzsky.

Mám já tohle zapotřebí?! A to tam budu muset jít ještě jednou! Příští týden jedu do Bratislavy za mejma druhejma prarodičema. Budu tam od středy do neděle a taky mi to psychicky dá určitě zabrat. Ale pak bychom tedy mohli naplánovat nějakou tu slezinu. Kdo má zájem, nechť mi zanechá zprávu na ICQ 145338314.