V prvním snu můj táta zjistil, kolik vážím a tak mi znechuceně opakoval, že musím zhubnout, že bych se sebou měla něco dělat, jinak že se nevdám. Máma mě pak trošku zachránila a řekla mu, že už by to stačilo, že jsem ho přece slyšela a ať už mi dá pokoj.
V druhém snu byla moje nejlepší kamarádka zdravotní sestrou u endokrinologa. Mě napadlo, že se přehlásím k ní. Den před návštěvou doktora jsem šla k ní do práce. Najednou dělala někde v kanclu (což dělá ve skutečnosti) a byla tam ňáká oslava něčích narozenin nebo co. Všichni jsme se moc dobře bavili a já extra, protože mě tam balil ňákej chlap. Pak mi ale začalo docházet, že mě u toho doktora uvidí kámoška svlečenou a doví se, kolik vážím. Začala mě chytat panika, ale další den jsem na tu prohlídku stejně šla.
Doktor mě zvážil a byl mojí váhou brutálně znechucen. Začal tam vyřvávat, že nikoho tak tlustýho v životě neviděl. A že jsem samý sádlo, a že vůbec nejsem člověk. Tahle potupa chvíli trvala a pak mi řek, ať vypadnu, že mi už nemá co říct a že ať uvolním místo dalším pacientům. V tom hned přišly ňáký tři krásný štíhlý holky.
My jsme šly s kámoškou domů a mlčely jsme. Já pak řekla, že mi ani žádný prášky nepředepsal. A vona řekla, že jí řek, že žádnou poruchu štítný žlázy nemám, že tam absolutně nic nevidí. Já řekla, že ani na těch holkách nebylo nic vidět. V tom jsem se probudila.
No a včera mi kámoška - už v reálu - vyprávěla hustou historku. Prostě ňáká ženská měla domácího mazlíčka hada. Hroznýš to myslím byl. A milovala ho tak, že s ním spala v posteli. Hádek spal natažený jako člověk, přitom hadi normálně spí stočení. No prostě ideální páreček. Jenomže milý hádek najednou přestal žrát a furt kakal. Tak ta ženská šla k veterináři a pověděla mu, jak spolu spinkají a tak. Veterinář pravil: "Had musí okamžitě zpátky do terária. On si vás měří!". No milý hádek šel ven z domu. Chudinka, vždyť on za to nemůže, že na paničku dostal chuť...
A ještě bych ráda dodala, že hubnu. Pravidelně chodím na zumbu. Chodím s holkama jednou týdně a jelikož mám spoustu volného času a energie, chodila bych i dvakrát, ale to by zas nešlo finančně. Za měsíc jsem zhubla dvě kilča. Není to sice moc, ale pokud to tak bude každý měsíc, tak za rok je to krásných 24 a klidně by mi stačilo i 20. Na jednom blogu takhle ňáká holčina psala, jak hubne zumbou a za každý dvě kila si koupí ňákou odměnu. Boty, kabelku, kalhoty. Měla tam toho celý seznam. Já bych si chtěla kupovat za každých pět kilo dole. Ovšem obávám se, že ani to mi finanční situace nedovolí. No tak pak až zhubnu tu dvacku, tak pojedu někam k móři.