Jak naprostí debilové jsme si chtěli koupit barák. Měli nám konečně, téměř po roce čekaní a podepisování všemožných papírů, předat klíče. Tak jsme začali balit a podali jsme výpověď z nájmu.
Dva dny nato sedím na pedikúře a zvoní mi telefon. Vyskytl se další problém. Už asi stopadesátý. Klíče nedostaneme. Řešení nové situace potrvá dva až čtyři týdny. Povídám, že tohle je absolutně nepřijatelné. Že jsme udělali všechno, co po nás chtěli a za všechno zaplatili. A že příští měsíc nemáme kde bydlet. Bylo mi to prd platné.
Půlka bytu sbalená, v kuchyni máme jen dva talíře, tři misky, dva hrnky a jednu skleničku. Včera jsem přišla domů a manžel mi povídá, že se celý prodej zrušil a že v půl jedenáctý v noci jedem podepsat konec tý tragédie.
Nejhorší na tom je, že jsme do toho vrazili takovejch peněz, který už asi nikdy neuvidíme. Přišli jsme o tisíce dolarů, který chudák manžel horko těžko našetřil. Zaplatili jsme všeljaké ty menší poplatky, jako například za inspekci domu, a potom několi tisíc za uzavření prodeje a tři procenta z celkové ceny domu.
Krachlo to na tom, že vyšlo najevo, že celý komplex má v družstevních fondech rezervu pouhých 1,5%, přičemž by samozřejmě měli mít částku co nejblíže 100%, takže aspoň nějakých 70, 80%. Ekonomická krize poznamenala i tamější vlastníky domů a ti tedy přestávají platit měsíční poplatky. Peníze z tohoto fondu se používají na údržbu bazénu, zeleně, opravu střechy atp.
My jsme žádali o půjčku, při které stačí, když máte v hotovosti pouze 3% (nebo 3,5 – to si nejsem jistá) z celkové ceny domu. Jinak to bývá 10%. Tato zvýhodněná půjčka (FHA) je pouze pro lidi, kteří kupují dům poprvé v životě. K získání takto zvýhodněné hypotéky jsou stanovena přísná pravidla a podmínky (jako např. vyšší úroky), aby se banka jistila proti případným finančním problémům. Ono se totiž předpokládá, že člověk, co prvně kupuje barák, je mladý, nemá moc našetřeno a tak se může stát, že se dostane do problémů a přestane platit.
A tak banka, co nám měla dát tu hypotéku, zjistila, že ten náš komplex je na mizině. Což znamená, že by se měsíční poplatky ročně zvyšovaly a my bychom pak na to přestali mít. V celém komplexu si teď už nikdo s tou zvýhodněnou půjčkou nic nekoupí.
Je to vina toho brokera (prostředník mezi bankou a námi). Měl ty fondy nechat zkontrolovat hned na začátku. Můžeme se s ním soudit, ale za právníka bychom zaplatili víc, než kolik bychom případně vyhráli. Část těch peněz dostaneme, až bude ten dům zpátky na trhu. Další část dostaneme jedině v tom případě, že by nám ji ti prodejci dali. Až se dům prodá, tak ty prachy připadnou jim a oni to můžou odmítnout a nechat je nám. Kdo by ale odmítal prachy, že jo? Oni navíc dluží několik tisíc za ty poplatky družstvu a z toho by to mohli splatit. Ono se jim to bude načítat do té doby, dokud si ten barák někdo nekoupí, a družstvo je chce soudit. A nebo půjdem k arbitráži, kde buď vyhrajem, nebo prohrajem a nebo každej dostane půlku.
V tom našem bytě teda můžem normálně zůstat a budem zas vybalovat – Lufinka už na tom pracuje. Měla jsem v plánu v zimě letět do Prahy, ale teď budu asi těžko za letenku.