Jo, jo, jsem teď paní učitelka. Kamarádka to dělala rok a půl, ale jako 99% mých kamarádek otěhotněla, porodila a teď je na mateřské. Věděla, že já fakany nemám, ani pořádnou práci nemám, tak mě požádala, jestli bych to za ni na nějakou dobu nevzala. A já si pomyslela, proč ne? Česky umím pořád dobře a ňáká ta koruna dolar navíc se vždycky hodí.
Jednu neděli v měsíci učím skupinu osmi až deseti lidí. Vesměs to jsou samí důchodci. Pro ně je to spíš taková sešlost s kámošema. Lidi v důchodu, jak známo, nemají co na práci. To vidím na svojí babičce. Bydlí sama a všichni kamarádi z paneláku jí postupně pomřeli. A tak jsou vždycky hrozně rádi, když se kolem nich něco děje. Z toho důvodu se do nich nesnážím nacpat veškerou gramatiku se všemi výjimkami a výjimkami výjimek, kterými náš jazyk oplývá. Trošku jsme probírali časování sloves, ale spíš je učím věci praktické a nebo nějaké ty zajímavosti. Učili jsme se rozdíl mezi učit se a studovat a mezi rád, mít rád a líbit se. Včera jsme se trochu mořili s předložkami v a na. Pak jsem jim řekla, že na otázku kolik je hodin, odpovídáme "jako v Praze novin" :-) Doporučila jsem jim Limonádového Joea a každý dostal text písně Whisky, to je moje gusto. Taky jsem jim našla zajímavý článek v LA Times o tom, jak česká příjmení žen končí na ová a že to ová přidáváme i k cizím příjmením alá Britney Spearsová, což já ze srdce nesnáším. Včera jsme si zas četly o Boženě Němcové a dověděli jsme se, že žila jen 42 let, že je vyobrazena na pětisetkorunové bankovce a že její tvorbu miloval i takový Kafka.
A proč se vůbec někdo snaží naučit česky a navíc v důchodovém věku? Jsou to imigranti českého původu, kteří třeba jako malí uměli česky, ale jak tu začali chodit do školy atd., tak čestinu přestali používat a zapomněli ji. Nebo jsou to lidé, jejichž manžel/ka je Čech. Potom máme dva, kteří se tomuto pravidlu vymykají. Jeden se učí česky, protože v ČR ňákou dobu žil a hrozně si to tam zamiloval. Druhý je takový lingvista, co se zajímá o všechny jazyky.
S těma lidma je normálně hrozná sranda! A skoro se tam v tu neděli vždycky těším. Říkám "skoro”, protože to začíná v půl desátý a já jsem známý sedmispáč. Včera mi bylo řečeno, že mám skvělý smysl pro humor – prý takový typicky český :-) A dovolila bych si tu citovat jednu z mých studentek:
"Potřebuju židli s opěrkama na ruce. Jsem tak tlustá, že se jinak z tý židle nezvednu.”
"První dítě jsem měla v roce ´77 a od tý doby jsem nikde nebyla.”
Zkušenosti na pozici učitele nemám žádné, ale vplula jsem do toho. Ráda něco někomu vysvětluju a myslím, že jsem jedna z mála osob, která chápe to, že dotyčný se to terpve učí a proto to neumí nebo tomu nerozumí. Sama moc dobře vím, jaké to je, když to nechápete a ten druhý se diví, protože jemu to je přece jasné. V práci v Praze jsem zaučovala a vždycky jsem se to snažila brát z jejich hlediska. Pamatovala jsem si, jaké to bylo, a co mi tenkrát, když jsem začínala, nedávalo smysl atp. A tady právě hezky uplatňuju svoje zkušenosti z dob, kdy jsem se já sama snažila naučit jiný jazyk (třeba takovou turečtinu).
Tak tady učím. Znamená to, že jsem profesorka, když učím na vysoké? :-) Stejně se ale cejtim jako takový novodobý Jungmann :-D
