Kdyz jsme vstoupili do bytu, vsechno porad vypadalo dobre. Ta predstava, ze v tomhle bychom mohli bydlet, me zacala dojimat. Ono to melo dokonce i predsinku a dve koupelny! Nechybel ani balkon, ktery vsude tolik vyzaduju. Jenomze pak jsme vystoupali nahoru a zjistili, ze to neni patro, ale jen galerie, kde byla koupelna, skrin a prostor na postel. Takze ve skutecnosti bychom meli zas jen jeden pokoj.
Odesli jsme s pocitem frustrace. Na tenhle byt jsme se fakt tesili a mysleli si, ze uz jsme TO nasli.
No nic, tak hledame dal.
Vcera jsem nasla jeden slusne vypadajici byt normalni velikosti a odpovidajici ceny. Tentokrat byl byt v pohode, i kdyz trosku starsi, ale opravdu velky, mel spoustu skrinek, koupelnu, kam by se mi vesla veskera drogerie. K dizpozici meli dva. Jeden v prizemi s terasou a druhy v prvnim patre s balkonem. Uvnitr by se nam zilo krasne... ale zvenku to byla hruza. Priserne premexikanizovana ctvrt. Spravci byli samozrejme taky Mexicani a ten pan, co nam ukazoval ty byty, skoro vubec neumel anglicky a mel skleneny voko. Z loznice v prvnim patre byl vyhled na autoservis. Nechtela bych tam mit na ulici pres noc zaparkovany auto.
Mame to tezky. Mne to hledani sice bavi, ale na druhe strane nechci hledat do nekonecna, pac uz chci vypadnout z ty sileny diry, kde bydlime ted.