Hned jak se manzel jakz takz zmatoril, dostala jsem prujem. U me je prujem normalka, ale tenhle byl teda dost brutalni :-) No nic, dva dny jsem byla doma, ale pak uz jsem chtela ven. V Istanbulu je podle me nejdulezitejsi videt Hagiu Sophii, Modrou mesitu a sultansky palac Topkapi. Ja uz to vsechno samozrejme videla, ale chtela jsem se tam podivat zase. Mesity se mi proste libi a z Topkapi je krasnej vyhled. Stihli jsme jen ty mesity, ale koho to zajima, tak ty nejdulezitejsi pamatky Istanbulu jsou na jedne tramvajove trase a jsou tam popsany i anglicky. V Hagii Sophii jsem se seznamila hlavne se zachody, kde jsem stravila hodinu. Po par fotkach u Modre mesity jsme uz leteli na sraz do Tophane s manzelovejma kamosema. Tophane je nejpopularnejsi misto pro koureni vodni dymky (nargile) a samozrejme hrani vrchcabu. Je to pomerne dlouha rada kavaren (nargile café), ktere jsou napojeny jedna na druhou, takze se daji projit vsechny najednou. Kazda ma svuj vlastni styl, vyzdobu, lucernicky a vsechny maji uzasnou atmosferu. Manzel to vyfotil, ale nejak ty fotky nemuzem najit!
plavba lodi po Bosporu (mezi evropskou a asijskou casti) me bavila nejvic, protoze tam byl krasny vetrik
v baru na namesti Taksim
A tam jsme sedeli sedm hodin! Kdybych nenaznacovala, ze uz je cas jit, tak tam snad sedime do rana. Mne nebylo dobre, tak mi koupili dva banany z vafloveho stanku U Smoulinky. Kavarny maji wifi, cimz jsem se na chvili zabavila, protoze ten kamos mel s sebou notebook, ale spis jsem si cetla tu knihu, ze ktere se nakonec vylouplo velmi zajimave ctivo. Na sloupu tam taky byl telefon, kterym se dalo zavolat do stanku s plnenymi bramborami a objednat si. Ty brambory byly tak dobre!, ale ja mohla jen ochutnant. Kamos tam analyzoval, jak musi kazdou moznou kandidatku na manzelku analyzovat, protoze je ve veku, kdyz uz si nemuze dovolit ztracet cas nekonecnym randenim. Treba ve Starbucksu si polozil kavu na stolek a po kelimku mu stekala kapka, takze az by si kavu zvedl, ze se napije, kapka by mu ukapla na obleceni. Jeho pritelkyne si toho vsimla a rekla mu, at si pod ten kelimek da ubrousek a podala mu ho. To bylo spatne, podle nej mu tam ten ubrousek mela dat sama a beze slova, aby zbytecne nenarusovala tok konverzace. Tak to byla docela psycho konverzace.
Modra mesita a ja (schvalne, kdo me najde :-)))
kasna na Sultanahmetu - takove se pouzivaji na omyvani pred modlitbou, ale tahleta byla spis pro zpocene turisty
V Istanbulu je vsechno tak strasne daleko. Kvuli tomuhle nemam rada velka mesta. Mam rada mensi mesta, ktera se chovaji jako velka – treba jako Praha. Jeden kamos mi rek, ze se mu vic libily moje vlasy bez meliru! A druhej hned poznal, ze mam cinsky boty. Nekde jsem cetla, ze podle bot se pozna American. Americane totiz pry nosi rozsmajdane spinave nekvalitni cinske boty. Jeste jsme se sesli s druhou skupinou kamosu. Ty nas tahali od certa k dablu, az jsme nakonec dojeli na sidliste. Vubec jsem nevedela, ze i v Turecku maji sidliste. Stejna jako u nas – treba jako v Praze na Jiznim meste. Maji tam parciky, keriky, parkoviste a hriste pro deti, ale taky policii, obchody a restaurace. Jeli jsme tam na surprise birthday party. Holky se bavily o detech, zavarovani a peceni a kluci o fyzikalnich zakonech. Ja jsem nemohla nic jist a kazdej se divil, tak jsem kazdymu musela vykladat, ze mam prujem. Snedla jsem kousek narozeninoveho dortu, coz jsem samozrejme nemela delat. V brichu mi to zacalo hrozne bunzirovat a byl cas jit na zachod. Byli jsme v restauraci, tak jsem si myslela, ze s tim nebude problem. Omyl! Pred zachodem me odchytil cisnik a zacal opakovat "problem, problem, problem”. A ja na to: "A co mam jako delat? Kam mam podle vas jit?”. Ale on samozrejme neumel anglicky a furt mlel ten svuj problem a pak jeste pridal kirk, coz znamena rozbity. V nejake pasazi jsem tam pak objevila verejne zachodky, ktere samozrejme byly turecke. Melo se za ne platit. Nebyla tam ale hajzl baba, jen krabice na penize, tak jsem jim tam nehodila ani cent.
kvuli zachodum jsem mela porad oci na stopkach - v pozadi Hagia Sophia
A ve stredu jsem tu mela kamaradku z gymplu jeste s jejima dvema kamoskama, tak jsem si opet zahrala na pruvodkyni. Ony mely pujcene auto, takze jsme se rano sesly v Getty Center, pricemz jsme tam jednu tu holku nechaly, protoze tu to tam desne zajimalo, a ja jsem ty dve odvezla do Santa Monici. Vedle Hollywoodu a Beverly Hills je Santa Monica podle me necim, co byste meli jako turiste v LA videt. Hlavne to molo s tim ruskym kolem je skoro v kazdem filmu. Santa Monica jim ale moc neucarovala. Vratily jsme se do Getty pro tu holku a auto a jely jsme vsechny za mnou domu, kde jsem ty jedny pujcila odblokovanej mobil, protoze ten jeji tu v USA nefungoval. Pak jsem je jejich autem odvezla do Hollywoodu. Pred barakem se mi stal trapas. Ony zaparkovaly tak blbe, ze bylo tezky se odtamtud dostat. Hrozne dlouho jsem tam popojizdela dopredu a dozadu a uz jsem konecne chtela vyjet. Jenomze jsem vyjizdela tak pomalu, ze do me malem nabouralo auto. Jsem myslela, ze me ta blbka pusti, kdyz uz jsem byla pulkou auta na silnici. To by bylo hrozny, kdybych jim to auto z pujcovny nabourala! Nic se nestalo, ale znicila jsem si povest vytecne ridicky. V Hollywoodu jsem ale nasla parkovani jen za deset dolaru, takze za to jsem ziskala bod. O ktery jsem potom ovsem prisla, protoze kdyz jsme dosly na misto, odkud se da vyfotit napis Hollywood, byla uz tma a napis nebyl osvetleny! Holky rekly, ze Hollywood je osklivy a proto tam ma ten Chodnik slavy, aby se lidi divali jen na zem :-) Nejvic se jim libilo to Getty Center. Pak jsme jeste sly nakoupit, tak jsem jim rikala, kde co je a co je dobre a co ne. Pujcila jsem jim karticku, diky ktere vam markuji nizsi ceny. Na ucte vam vzdycky napisou, kolik vam diky te karte usetrili. A ja jim usetrila tricet dolaru, tak mely radost.