Vyhozene palacinky

No nic, tak me to v praci zas nuti ke psani. Uz ani na net se skoro neodvazim. Presadili me z meho tmaveho rozku do rozku, kde mi kazdej vidi az do krku. To abych sedela se svym tymem.

Jak to tak v praci ruzne posloucham, s penezma tu neni spokojenej nikdo. No asi mi nepridaj. Je to muj prvni dzob v USA, tak mam bejt vdecna, drzet hubu a krok. Na druhe strane zas za zdravotni pojisteni platim jen dvacet dolaru mesicne, za "zubni” nic – vsecko to plati firma. Dneska jdu konecne prubnout zdravotni peci uz jako pojistena. V patek jsem se objednala k zubari a prohlidka a cisteni me pry bude stat nula. Jsem zvedava, co vsechno mi v ty puse najde, jen aby ze me dostal nakou tu stovku.

Kolegyne se furt dozadovala nejakeho ceskeho jidla na ochutnavku, tak jsem ji prinesla dve palacinky. Jsem si myslela, jak si pochutna, kdyz pozna ten rozdil mezi ceskymi tenkymi palacinkami s marmeladou a prerostlymi americkymi livanci s javorovym syrupem.

Jsem v praci driv nez ona, tak jsem ji je nechala na stole a cekala, ze az dorazi, ochutna, tak mi zavola nebo posle mail. A nic. Pak jsme se potkaly u "svacinoveho auta” a ona zas nic. Tak mi to uz nedalo a zeptala jsem se ji, jak ji chutnaly ty palacinky. Pry snedla jen pulku, ze jsou hrozne sladky, ze jsem tam dala moc marmelady. A pritom kdyz jsem je snidala ja, rikala jsem si, ze jsem ty marmelady mela dat vic, ze ji to nebude chutnat.

Dalsi den jsem ji potkala ve dverich a zeptala se, co udelala s tema palacinkama, jestli je vyhodila. To bylo samozrejme mysleno jako vtip. A ona, ze jo, ze je vyhodila. Ze by se zkazily. Na otazku, proc je nedala do lednice nebo snist nekomu jinymu, nedokazala odpovedet.

V sobotu jsem zapocala revoluci v nasem zivotnim stylu. Byli jsme v hospode a to hned ve dvou. Chtela jsem puvodne jit na kulecnik, ktery jsem si vygooglovala. Jenomze ve skutecnosti to byla prodejna kulecnikovych potreb, nikoli herna. A tak jsme skoncili o kus dal v irske hospode a pak jsme hned naproti otestovali britskou.

Manzel si dal u Ira pivko a hranolky a u Brita pivo a veprove rolky s krenovou omackou. Ja jsem si k jidlu nic nevybrala a ani jsem nevedela co pit, kdyz nejsou schopny vytisknout napojovy listek. Tak jsem mela vodku s brusinkovym dzusem a campari s pomerancovym dzusem – dobry, ale to si muzu udelat doma.

Mame to tri minuty od baraku, tak nas tam asi uvidi casto.

Jeli jsme tam i zpatky busem, aby manzel mohl pit. Kdyz si ty casy clovek predtim napise na papirek, tak se to da. A posledni zpatky jede dokonce az v jedenact. Po ceste tam jsme si vyclechli historku od chlapka, co mel v patnacti trinactiletou pritelkyni, privedl ji do jinyho stavu a tak musel nechat skoly. Na palube busu je nejaka ta show vzdycky zarucena.

A v praci mame od tohoto mesice novinku, o ktere uvazuji, ze ji vyuziju. Jedna se o dva dny rocne, ktere misto prace muzeme stravit jako dobrovolnici v nejake neziskove organizaci. Zaplaceno dostaneme jako kdybychom sedeli v praci. Chtela bych dobrovolnicit v nejakem utulku blizko domova. Organizace ale musi byt schvalena zamestnavatelem, tak az neco najdu, uvidim.