Rok 2010 je svine - cast o dedovi

V sobotu mi umrel deda. Kdyz jsem byla v Turecku, dostal mrtvici a od ty doby lezel v nemocnici. Na pokoji nemeli ani televizi. Jen tam tak lezel a cumel do stropu. Mezitim mu jeste stihli amputovat nohu. Pobyl si tam jenom nejake dva mesice, coz je dobre. Nekteri lide se takhle trapi roky. Jenom lezi a nic nemuzou.

Snazim se nak zpracovat to, ze uz ho nikdy neuvidim. Divnej pocit. Ale zas jsem rada, ze jsem ho v ty nemocnici nemusela videt – celyho zchatralyho, vyhublyho a neschopnyho mluvit. Zdal se mi ted nad ranem sen, ze jsme jeli s mamou, segrou, babickou a dedou do naky restaurace oslavit moje narozeniny. Deda mel na sobe modrej oblek a byl veselej a vtipnej tak, jakej byval nekdy pred patnacti lety. Dostala jsem od nich zlatej prsten s briliantem.

Skoda, ze uz mu nebudu moct nic rict. A chudak babicka bude ted na tom Slovensku uplne sama. Kdyz dostal deda tu mrtvici, tak ho nasla v predsini na zemi. Meli dokonce i zaplacenej zajezd do Tater! Uz od dvou kamaradek jsem slysela, ze spousta lidi rika, ze rok 2010 je nejhorsi, co zazili.

Tohle je moje prvni smrt v zivote. Divna veta – ja vim. Babicky jsou obe stale nazivu a prvni deda umrel nekdy, kdyz mi byl rok, takze si to vubec nepamatuju. Vubec si ho nepamatuju a mame ho snad jen na jediny fotce. Ale pamatuju si, ze jsme chodili k babicce a deda byl nemocnej a vzdycky jen lezel v obyvaku na gauci.