Středobodem dnešního dne bylo to, že jsem se konečně k večeru vyprdelila a vydala se do Penny. Že prý tam v zelenině mají nějakou krabici, kam lidi házej listy a nať. Hlavně jsem tam šla na nať. Minule jsem ji měla od kamarádky a králíci z toho měli úplný Vánoce. Ovšem já samozřejmě žádnou nať nenašla. Jen listy z kedlubny.
Středobodem včerejšího dne zas bylo to, že jsem viděla Sámera Issu. On tady prej někde bydlí. Šly jsme si s kámoškama sednout do jednoho podniku a po cestě jsme viděly nějakou osobu venčící psa. Na tom by nebylo nic divného. Jen, co jsme popošly trochu dál, tak kámoška povída, že to je Issa. On stál zády, takže nevim a ani jsem na něj nijak nezírala, protože jsem ho nepovažovala za nikoho zvláštního. Kámoška ještě říkala, jak ho viděla jednou celýho zhulenýho. Valil se z kopce a venčil psa tím způsobem, že pejsek si vykračoval sám. Sice s vodítkem, ale to nikdo nedržel.
Když jsem šla z restauračního zařízení domů... Už sama – tak jsem přemýšlela. Došlo mi, proč jsem tak strašně na ty cizince. Já totiž nemůžu mít chlapa, kterej mi za každým třetím slovem bude říkat vole.
V úterý jsem využila krásného slunečného dne a šla fotit do Prahy, takže odtud fotky v článku. Karlův most jsem si prošla tam a zpátky. U kříže jsem si zas něco přála. Došla jsem ještě na Staromák, ale to už mě dost bolely nohy. Ovšem vyslechla jsem si toto:
Maminka: "Pozor na psí hovínka."
Malý hošík: "Proč?"
Maminka: "No abysme do nich nešlápli."
Malý hošík: "Ale proč bylo tekutý?"
V pondělí jsem si šla zacvičit do YMCY. Byly to pilates. Bylo to dost náročný a u těch cviků na zemi mě hrozně bolela kostrč a kolena. V pátek jsem plánovala, že půjdu na břišní tance, ale na oběd jsem se tak přežrala, že z cvičení jaksi sešlo. Snad půjdu v úterý. Běhat na pásu. To cvičení mám v centru. Tak doufám, že se mě nějaký snědý cizinec optá na cestu a padneme si do oka. Měla bych tam chodit někam pařit, ale já do centra nikdy moc nechodila, tak nevím kam. A sama?
No a zas bych ráda chodila na turečtinu. Nevím proč, ale mě to baví. Chci jedině rodilýho mluvčího. I z toho důvodu, že si tak procvičím i angličtinu. Všude do těch motivačních dopisů píšu trapnou větu, že hovořím plynně anglicky, ale až mě fakt někam vemou, tak už to plynně dávno nebude. Jinak nabídky práce jsou dobré. Denně odpovídám tak na tři inzeráty, ale pohovor se zatím žádný nekonal. Doufám, že v únoru se to ňák rozjede a já budu prvního března nastupovat. To ovšem v ideálním případě.
