A takový byl můj pátek

Navaříno, uklizíno - čas sednout k počítači. Musela jsem si vzít notebook a uchýlit se do kuchyně. Náš pokoj teď okupuje manžel - můj:-) Ne že bych se tam už nevešla. Ale jádro pudla je v tom, že on tam hraje počítačovou hru. Já se tam při tom všem střílení nemůžu na nic soustředit. No ale byla jsem to já, kdo mu to dovolil. Já husa hloupá :-) Ale aspoň mám klid, protože kdo si hraje, nezlobí. I když teda je fakt, že mě to jeho hraní zlobí. Jak může dospělý ženatý muž hrát počítačový hry? No jo, já vím, že u chlapů je to normální... Stejně se však musím pořád dokola ptát: Proč, proč, proč? Za co, bože, za co?.

V obýváku náš drahý Kevin sleduje film o Benitovi Mussolinim. Jednou už to viděl, ale pro velký úspěch to tu vyřvává znova. Nenechte se však zmást! Film je to kvalitní. Kromě Antonia Banderase tam hraje Aňa Geislerova (která se tam nestydatě odhalí:-)) a dalších pár českejch herců. Chudáček Kevin chtěl původně koukat na Star Trek. Manžel taky. (Jak vidíte, můj vyvolený má několik zajímavých úchylek.) Jenomže každej chtěli koukat na jinej díl, ale Kevin byl první, kdo si to pustil, a navíc argumentoval ještě tím, že nás vždycky nechá koukat na co chceme. Musím říct, že to je pravda. Akorát bych netvrdila, že je to pro něj ňáká oběť, protože on prostě se zájmem kouká na cokoli, co v tý bedně běží. A já během té hádky poskládala prádlo. Nejsem to žena praktická? :-)

Takže "Benito, Benito" do jednoho ucha a do druhýho Jonův smích. Jon má pokojík za kuchyní a zrovna dávaj Raymonda má každý rád. Pátek večer a všichni sedíme doma jak pecky. Jo, jo, tak se žije u nás v Americe. Nechme Benita Benitem, Raymonda Raymondem, a podívejme se na to, co je u mně nového:-)

Mám takový jeden malý rituál. Skoro každý den si přeju, aby se stalo něco dobrýho, a většinou si v duchu toto přání vyslovím. A světe div se, ono se to někdy vyplní. Tak například dnes. Zas tu máme třicetistupňová vedra, tak jsem se musela setsakramentsky přemlouvat k tomu, abych došla na nákup.

Tak bude ten chlap jíst nebo ne? Proč jsem to teda vařila? Jdu se ho zeptat.
Odpověď zněla: "You are right, I must eat. Ok, after this one."
Se picnu...

V mexickém supermarketu hrála super mexická hudba, která mi mimochodem vždycky zvedne náladu. Za deset doláčů jsem pořídíla, co jsem potřebovala, a u východu jsem narazila na rozdavačku letáků. "Ach jo. Zas něco typu Chceš zhubnout?" Leták jsem si ale vzala. Chudák holka. Chtěla jsem ji pomoct. Z letáku jsem měla náramně nečekanou a nečekaně náramnou radost. Byla to pozvánka na prohlídku k zubaři nabízející všeljaké slevy (rozuměj slevy na prohlídku a ošetření). Kdybyste náhodou nechápali, tak předesílám, že trpím chorobným strachem ze ztráty chrupu :-) Tady i když máte zdravotní pojištění, tak musíte beztak platit třeba jen za obyčejnou prohlídku u obyčejného lékaře. O návštěvě zubaře sním už dlouho... V pondělí konečně nadejde den, kdy se půjdu s kupónem na prohlídku, rentgen, čištění a konzultaci objednat. Vyjde mě to jen na 35 dolarů.

Ten chlap ještě nevečeřel. Jdu ho zabít.
A nebojte, vám se zas brzo ozvu.