Prašivá

Zavírám jobs.cz. Čumím do toho celý dny. Nejhorší to je o víkendu. To tam toho moc nepřibývá. Ovšem už dokonce čumim i na brigády. Jedna se mi tam teda moc zamlouvá. Je to jenom na čtyři měsíce, ale jinak by to byla moc fajnová prácička.

I mámě jsem něco našla. Brigádku. Snad tam zítra napíše. Třeba z toho něco bude. Já už jsem našla práci tátovi i tetě. Jen já jsem ňáká prašivá. Nevim, jestli tak evidentní, že to čiší už jenom z toho mýho životopisu. V pátek jsem měla první a zatím opravdu jediný pohovor. Dělala bych pro jednu anglickou firmu. Praxi prakticky na stejný pozici mám. Taky díky tomu mě hned pozvali na ten pohovor. Ale myslím, že jsem na ně dojem neudělala. Samozřejmě mě ten den nechtěly poslouchat vlasy, ale o to vůbec nešlo. Nejhorší bylo, že se mě furt ptali, jaký mám otázky já na ně. Vyplodila jsem dokonce tři. Poslední už byla taková nouzovka. Zeptala jsem se na benefity. Nenabízejí žádné. Já ale chci stravenky, slevu do fitka a třeba ještě ke kadeřnici :-) Plat byl ovšem velice dobrý. Přesně takový, jaký bych si přála. Jenomže poslední otázku jsem hodně zkazila, si myslim. Nebudu sem psát moc konkrétně, když jsem teď v ČR a každý si to tu může přečíst (a rozumět tomu). A další pohovory? To je ve hvězdách. Jednu práci bych chtěla strašně strašně moc. Pohovory budou v únoru a nástup v březnu, takže tam ještě šance je. No a pak tu brigádu. Je to na překladatelku/tlumočnici a je to v jedný hodně velký firmě, takže bych se tam třeba pak ňák mohla uchytit. Ale stějně to chce ňáký konekce, který moje rodina nemá.

Rodiče se bojej, že už se nevdám (když jsem tak tlustá). Já už ale ani nemám zájem. Cvičit ale chodím. Obětovala jsem se a šla jsem s holkama na zumbu. Já nechtěla, ale ony by tam samy nešly. Po tý smrtící zumbě v USA jsem si řekla "Nikdy více". Hm, nikdy neříkej nikdy. Šla jsem zas a bylo to úžasný! Všechny nás to hrozně bavilo, takže budem chodit pravidelně. Suprově jsem si zatancovala a nebyl to vůbec žádnej masakr.

Normálně se to dalo přežít. Jedna holka tam měla na sobě černé volné tričko s velkým nápisem zumba, který vede od ramene k boku. To chci, ale na netu není k nalezení. Tak se těším na čtvrtek, ale zítra jdu běhat na pás. A to je teda sado maso. Má to krycí jmeno "walking". Ve skutečnosti je to jako chůze na pásu, který je mírně do kopce, prokladaná běháním, poskakováním, výkopy a ještě k tomu patří posilování na ruce a břicho. Jako já myslela, že zkolabuju. Po dvou minutách se mi chtělo brečet, po pěti minutách se mě cvičitelka zeptala, jestli jsem v pořádku a po patnácti minutách jsem chtěla jít domů. Vydržela jsem celých šedesát minut! Spíš jsem teda na tom jenom chodila. Občas jsem se pokusila o nějaký tén výkop nožkou či jsem si vesele poskočila. Domů jsem se odplazila fialová a po čtyřech. Ještě bych vyzkoušela cvičení na trampolínách. Sportu zdar!

Ve čtvrtek máme kromě zumby ještě něco jiného. S Abískem jedu na kastraci, takže je vůbec otázkou, jestli tu zumbičku stihnu. Jestli nemá Abís sestouplý varlátka, tak žádná operace nebude. Jenom oběma ostříhají drápáky a pojedem. S Abušákem vůbec není k vydržení, jak je nadrženej.

Článek prokládám vlastníma fotkama z Hradu.

Otázka dne: Koukali jste dneska někdo na Jedničce na Bekyni mnišku? Co to bylo za chat, co tam používali? Ten se mi moc líbil.

A prosím vás, nechoďtě nikdo do prodejny mobilů v ulici Na Poříčí! Mám dva americký mobily. Jeden chci prodat a druhý odblokovat. Podělím se s vámi o to, jak jsem tam pořídila:

Návštěva první

Já: Dobrý den, prosím vás, vykupujete mobily z Ameriky?

Individuum tam zaměstnané: Jak který.

Já: A umíte odblokovat americké mobily?

Individuum tam zaměstnané: Jak který.

Návštěva druhá:

Já: Mám na prodej mobil, jestli by byl zájem.

Podám individuu krabičku s mobilem. On na to čumí, pak kouká někam na zeď na nástěnku a zděšeně se zeptá: "Kde jste to vzala?".

Já: Mám ho z Ameriky.

Individuum: Ježiš, tak to né!

Já: Jak to? Vždyť jsem se vás ptala, jestli vykupujete mobily z Ameriky a vy jste řek, jak který.

Individuum: Nó, jak který.