Jako malá i větší jsem si hrozně přála mít Arabelin kouzelný prsten. Kdykoliv, kdekoliv otočit na prstě a je to. Vlastně si ho přeju doteď. Nevím, co jsem si chtěla vykouzlit jako malá, ale asi vlastní pokoj, pejska a dobré známky. Jako větší jsem chtěla mít super postavu, kluka a udělat maturitu. To si pamatuju.
Teď by pro mě tím kouzelným prstenem byla práce. Do jisté míry, že :-)))Neměla bych se jako Arabela, ale svou chamtivost bych určitě trochu nasytila. Až já budu mít práci! Už jen ta představa. Teď, jak jsem měla k práci hodně blízko – a to rovnou dvakrát – tak to jsem si hned začala představovat věci.
Všecko šlo do háje, ale já mám teď další pohovor. A to by teda byla prácička. Luxusní. Možná, že ne až tak ideální, co se financí týče, ale myslím, že by mě to hodně bavilo. Není to jen tak nějaká firmička, kde si šmrdláte svoje, týden přežíváte jen díky tomu, že víte, že vždycky přijde pátek, a na firmě jako takové vám vůbec nezáleží... No prostě je to instituce s tradicí, která dělá něco pro lidi a myslím si, že i kolektiv tam musí bejt výbornej. Takže je asi i hodně těžké se tam dostat a jsem docela překvapená, že mě vůbec zvou na pohovor. Když jsem na ten inzerát někdy před měsícem odpovídala, tak jsem si říkala: "To na sto pro nemá cenu." A ozvali se. Jo, bylo by fajn dělat něco, co člověka baví a něco, co je k něčemu a co dává smysl. No a taky něco co vypadá dobře v životopise.
Třeba mě vemou. Tahleta věta ve mně vždy rozproudí pořádný tok fantazírování. Ne o tom, jak tam budu ředitelovat, ale o tom, jak si otevřu spořící účet, koupím byt, pak gauč, pak postel, co budu mít na zdech. Kam postavím králičí klec. Jestli si vůbec koupím televizi. A když ne, jestli na místě pro televizi nebude právě ta klec. Jestli si ještě nekoupím papouška. Jestli se mi podaří sehnat byt s garážovým stáním. Že se musím dožít toho, abych měla myčku. Že bychv koupelně chtěla kachlíky tureckého stylu, které v ČR samozřejmě neseženu. Kam si dám počítač. Jestli do obýváku nebo do ložnice a jestli si koupím rohový stolek nebo ne. Však se podívejte sami, jaké obrázky já nosím v hlavě.
by měl zdobit
moji koupelnu v tureckém stylu.
Tuhle postel musím adoptovat. Stojí jen 58 200,-, takže proč ne? hohno.cz
Obývák by krášlil tenhle strom. walldeco.cz
Někam jinam na zeď bych si určitě prdla i ňákej New York. Žádnej, co by byl mého blogu hoden, jsem teď nenašla. Ale v Globusu jsem viděla takový černobílý třídílný obraz, kde bylo barevné jen auto. Bylo červené a takové staré americké.
Taky se mi poslední dobou začala líbit takovéhla červená naleštěna kuchyň. interiordesignhouses.com
Pohovčička jak má být! Nejvíc se mi líbí bílá, ale vím, že musím být rozumná a vybrat si tmavší barvu. Stojí jen 15 tisíc. To bude asi ňákej šmejd. A gauč, aniž bych si na něj sedla, bych nekoupila. neckermann.cz
Obývací stěna z Kiky. kika.cz
No a ještě chci tenhle kabátek :-))) Ale za 1 549? No nevim, nevim. neckermann.cz
Ale já bych ještě chtěla někam do ciziny. Pracovat. Něco zažít. Co pak s tím bytem? Ale zas furt nemůžu bydlet u rodičů s tím, že třeba někdy na rok odjedu na Maltu...
Teď jdu odpovědět na dva inzeráty, ať už je ze mě Arabela! Myslíte si, že jsem hodně na peníze? :-)