Karlovo náměstí
To mi nikdo neřek, že furt existujou ty cikáni, co prodávaj "parfémy"! Udělala jsem si další ze svých fotografických vycházek, když bylo tak slunečno, a tu se ke mně hrne ňákej tmavovlasej kluk. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být cikán. Myslela jsem, že se mě jde ňákej cizinec zeptat na cestu. No to víte, že se ke mně hrnul Rom. V ruce krabičku s parfémem a prej: "Paniii..." Já říkám, že to nechci. On mi vrazí ruku s parfémem před tělo jako závoru. Úplně k tělu, abych nemohla jít. Podrážděně na něj štěknu: "Nešahej na mě!". Co si to jako dovoluje? A pak slyšim, jak mě někdo paroduje dementním hláskem, a piští: "Nešahej na ní". Oni si opravdu myslí, že tímhletím stylem něco prodají???!!! Tak blbej snad nemůže bejt nikdo, ne? A to ani nemluvim o tom, že já už parfémy nepoužívám. Je to na hovno. Nemám ani za 300, ani za 3000. Možná až někdy dostanu ňákou výplatu, ale toho se asi nedožiju.
Národní třída
V metru se ovšem dá zažít i něco pěkného. Nevěříte? No fakticky. Čestný pionýrský. Na hnusný Národní třídě, kde teď probíhají těžké montážní a demontážní práce, to smrdí a člověk tam div neohluchne. Přesto tam zrovna v tu dobu, kdy jsem tam byla já, hrál nějaký - myslím, že slepý - kluk, na flétnu. A on vám hrál písničku z Mrazíka!!! Bylo to fakt hezký. Metrem se začalo šířit: "To je z Mrazíka, že jo?" Já Mrazíka miluju, tak jsem mu dala ňáký drobný a doufam, že ho tam ještě uslyším.
Proč kukáš, proč kukáš žežuličko,
že mám žít dlouhý čas ne kratičko,
ty nevíš. co je to život celičký
žít sama, jen sama, bez matičky
Ni bříza neroste bez sluníčka,
nikdy mě nelíbá má matička,
život můj, má milá žežuličko,
skončí se, skončí se za kratičko
Můstek
Stála jsem v předsíní. Trochu mě zabolelo břicho. Měla jsem už ale na sobě kabát i boty, tak jsem prostě šla. Na Můstku už to na mě fakt přišlo a já musela na záchod. Záchody v metru. Tam jsem nebyla ni nepamatuju. Na ceduli stálo, že návštěva tohoto úžasného zařízení stojí 5 Kč. Pět korun za co? Nestačí, že mám Openkartu?
Toaleťák jsem si musela odmotat ještě u umyvadel a jak na mě ta hajzlbába čuměla, tak jsem si nevzala tolik, kolik bych potřebovala. Některé kabinky byly nefunkční a tak byly zatarasené kostětem! Můj záchod byl čistý a na poklopu byl "dokonce" takový ten kobereček. Perou to vůbec?
Největší problém nastal překvapivě až při mytí rukou. Ostatní paní si na usušení rukou odtrhly kus toaletního papíru. To ale neměly dělat. Bába na ně vylítla a začala ječet, že na to tam jen ten sušák, a že jí berou poslední toaleťák a že vona jako neví, do čeho se tam budou lidi utírat. No horor. Já si teda pak poslušně usušila ruce pod fukarem.
