Delam za minimum a zeru diry z donatu

Samozrejme bych za svou praci mela byt vdecna. Nedelam nikde za kasou, neroznasim jidlo v restauarci, ani nedoplnuju zbozi v obchode. To bych se teprve cejtila jak nula.

No jo, to bych ale nebyla ja, abych si nepostezovala. V minuly praci jsem si stezovala, ze me sice povysili, avsak nepridali mi ani dolar. Ted zas porad frflam, ze delam za minimum. To by zvladlo i dite skolou povinne, kopirovat cisla z jedne databaze do druhe. Ctrl + C, Alt + Tab, Ctrl + V, tak zni moje pracovni napln. Jak robot. Osm hodin to stejny.

Kazda z delnic, ktera denne zada pres dve ste cisel, dostane v patek bonus v hodnote padesti dolaru cash. Manzel mi na to rika: "Jezis, padesat dolaru! To ani nevim, jak bych to utratil!”J Jana ten jejich milodar prdela. Co budu drit jak mezek pro par dolaru? Ale v pondeli nam nainstalovali novy program a ja se v tu ranu zamilovala. Diky tomuto zlepsovaku mam dve ste cisel hotovych jak nic a jeste si stihnu kdeco precit na netu. Patky nedelam, tak snad mi v pondeli tech padesat dolaru daj.

Jelikoz v te me praci jde hlavne o rychlost, je bez milosti vyhozen kazdy, kdo se nechyta. A to se stalo i me kamaradce Stephanie. Ona se na me tak nejak nalepila – byly jsme tam vlastne jedine belosky – a ja byla rada, ze mam s kym kecat o pauze na obed. Ale na nejake hlubsi kamaradstvi to nevidim. Ona podle poctu SMS a maijlu zjevne silne doufa.

Stephanie je na me moc rozjivena. Uz kdyz se zminim, jaka byla v ty praci, tak vam bude jasne, co mam na mysli. Jak to rict? Hrozne se flakala no. Vecne si chodila do kuchynky pro kafe, lelkovala u myho stolu, brouzdala po internetu bez jakekoli snahy to skryt. Proste nepracovala. Ale nejlepsi bylo, ze si casto pres ulici chodila nakupovat. Koupila si i boty. Nejvetsi oblibe se vsak tesil obchod s donuty, kavou a podobnymi produkty ke snidani.

V "donut shopu” mi nastesti chutna jen cheesecake. Kdybych mela rada donuty, takz uz mam ted tak trista kilo. Vetsina tech veci, co tam maji, jsou prave donuty – jen v ruznych tvarech, s ruznymi naplnemia polevami. Jednou jsem ale musela klesnout na uroven donatoveho Americana. Jdu tam a oni nemeli cheesecake. Tak jsem si jen tak pro ten nazev dala tucet donutovych der. Takhle po kouskach to aspon chutnalo lip nez cely donut.

V praci se tak nejak rozrustame, vyhodili dalsi holku a prijali Rusku. Jednoho dne za mnou prisel muj sef a ocicka mu zarila. Pravil totiz, ze prave zamestnal Rusku a ze se taky jmenuje Svetlana. Takze nejenomze mi tu lidi meni narodnost, ale ted uz i jmeno. Ona se ve skutecnosti jmenuje Yelena a chudak vypada tak nejak jakoby by prisla z minulosti. Druhy tym na ni mezi sebou hrozne nadava, protoze Yelena pry maka, jak kdyby ji platili dvacet dolaru za hodinu.

Dost si tam ted rozumim s Janet. Dokonce me vozi i domu, takze misto 45 minut jsem doma jen za neuveritelnych patnact. Snad se mi konecne podari vytvorit nejake to kvalitni pratelstvi. Janet ma podobne zajmy, ma rada zvirata, rada foti, vystudovala grafiku (hledala si praci od brezna a taky se musela, jako ja, uchylit k nouzovemu reseni) a je jen o rok mladsi.

Takze cest praci! Uz tam jsem dva mesice. A to jsem myslela, ze tam zkejsnu jen tak dva tydny, ze to bude vlastne jen takova brigadicka. No a ja uz mam pomalu zkusebku za sebou.