Lvice | Lufincino trauma

Podruhe v parku a uz to skoncilo hororem.
Ja si tentokrat prozirave vzala s sebou deku, kdyby se Lufi zas nehejbala, abych si mohla sednout. Jenomze Lufuska celkem hopsala. Drzela se pobliz chodniku a pozorovala auta. Kdyz nejake prosvistelo kolem, lekla se, presto chtela zustat u silnice. Travickou opet opovrhla, ale snedla kousek sucheho listku.
Lidi na nas opet cumeli, nekdo si Lufu hezky pohladil, pak ale prisla silena zenska a odehrala se nasledujici divadelni scena:

Blizi se osoba se psem.
Uz je u nas.
Pes je zatim daleko. Lufi zustava v klidu.
Pani: "Muj pejsek nikdy nevidel kralicka". A strka psa k Lufince. Lufinka uskakuje.
Ja: "Lufinka jeste nikdy nevidela psa a myslim, ze se ji nelibi, jak ho k ni strkate".
Pani: "Podivej Fifi, to je kralicek". Furt cpe psa k memu kralikovi.
Ja: "Dejte toho psa pryc. Copak nevidite, ze se Lufinka boji?"
Pani: "Ne, ne, treba budou kamaradi".
Ja: No to asi ne. Muzete uz s tim psem odejit?

Zenska s cocklem se konecne odvalili, jenomze asi po hodine se cokl ty zenstine vytrh a bezel k nam. Lufa vzala do zajecich. Ja ji nemohla pritahnout, protoze by se ji mohlo neco zlomit a i kdybych ji chytla, tak mila Lufa se zvednout nenecha, natozpak nosit. Zenska nebyla schopna si toho svyho psa chytnout. Misto toho chytla moje voditko a myslela, ze snad Lufinku pritahnu jak psa. Zarvala jsem na ni, at to pusti, a uz jsem videla, jak se Lufe lame vaz. Lufa ale prchala dal a pes za ni. Az nejake cizi pani se podarilo psa odchytit a vratit ho majitelce.
Zenska se mi omlouvala, ale ja nebyla slova schopna.
Po tehle honicce jsme si sly sednout na deku, kde Lufinka lezela, dokud pro nas neprijel manzel. Stejne jsme se dovedely, ze v MHD jsou tu zvirata zakazana, takze do parku se znovu jen tak nevydame.

Kdyz jsme prisli domu, Lufinka bezela pod stul a nemluvila se mnou cely vecer.

nejlepe se hopsa stejne doma