Kdyz jsem se manzelovi zminila, ze uz jsem na pise.cz dva roky (nerekla jsem pise, protoze on stejne nevi, co to slovo znamena), rekl: "No vidis, a to jedine diky manzelovi Mustafovy sestry.”. Ja uplne zapomnela, jak jsem se vlastne k blogovani dostala.
Myslim, ze to bylo moje prvni leto v nechutne rozpalene jizni Kalifornii. Byli jsme pozvany k Mustafovi na grilovacku. Moc se mi tam nechtelo. Mam dojem, ze jsem tu tehdy jeste nikoho neznala. No, ne ze bych ted znala haldy lidi, ale preci jenom je to lepsi. A tam se me samozrejme vsichni ptali, odkud jsem, co jsem vystudovala, co delam, jak se mi tu libi atd.
A prave ten Josh, manzel Mustafovy segry (jeji jmeno si nepamatuju), mi rekl, ze bych si mohla zalozit blog, kdyz stejne nemam co delat a k psani mam blizko. Ja o existenci blogovani vedela, ale nejak jsem si to nikdy nespojovala se svou vlastni osobou. Jelikoz jsem se tehdy opravdu nudila k smrti, blog jsem si zalozila. Josh pravil, ze se takhle spousta lidi proslavi. No to se zatim nedeje. Avsak na pise.cz jsem proto, ze se tu s blogem da do jiste miry pracovat - nejen na nej vkladat texty - a lidi me opravdou ctou, aniz bych se nekomu vubec vnucovala.
Na zaver jen neco malo o jistem hloupem trendu, ktereho jsem si vsimla. Hodne blogeru najednou prijde s oznamenim, ktere zacina nejak takto: Moc se omlouvam, ze jsem tak dlouho nepsal/a, ale nejak nebyl cas. Slibuju, ze ted uz to bude lepsi. Alespon se vynasnazim. Bla bla bla. Za co se ty lidi, proboha, omlouvaji? At si nepisou, mne to preci muze byt jedno. Bloguju, protoze chci, protoze me to bavi, a ne proto, aby se na me nikdo nezlobil, ze nepisu. Nikdo mi prece neplati za to, ze pisu. Je to ciste moje vec, co na tom blogu delam, nebo nedelam.
A ted jsem si jeste na neco vzpomnela! Takze ja bloguju, o cem se da, kdy se da, kde se da. To je muj pripad. Pripady mych kamaradek jsou uplne jine. Rozumej jine nez ten muj, jinak jsou totiz totozne. Ani jedna z nich nebloguje. Ani jedna jedina! A pritom me by taaak bavilo cist jejich blogy. Ja bych ty jejich clanky primo hltala, protoze s nima nemuzu zajit na pokec do hospy. Nemuzeme delat nic, co jsme driv delavaly.
Jenomze jim je i zatezko cist moje clanky a to pak muzu asi jen tezko ocekavat, ze budou psat neco ony samy. Ja nevim. V mem zivote jsou lidi, co neradi sedi u pocitace.