Slava, nazdar vyletu, pristala jsem, uz jsem tu

Cely dny sedim u pocitace nebo pred televizi, ale ze bych neco napsala, to ne. Vybalila jsem si az dnes a to jsem priletela uz minulou sobotu. Jsem lempl, ale to uz vsichni davno vite.

Zpatecni let byl docela zazitek a to myslim pozitivne. Nezvracela jsem jako minule! Ted se hezky dostavam z takovejch tech depresivnuch stavu, jako ze jsem zase bez kamaradek, mestske hormadne dopravy, dobreho jidlaa piti a taky bez prace. Cetla jsem, ze je na Vystavisti pozar. U nas, v San Fernando Valley, je taky – na severu. Takze me se to netyka, ale manzelovi zavreli skolu, takze tam dnes nemusi jit. Predtim tu vykolejil vlak, jeste predtim tu bylo to zemetreseni, no fakt divnej stat.

V Praze na letisti jsem si rekla o mista v ulicce, hlavne proto, abych se kdykoli mohla zvednout a dojit si v tom letadle na zachod. A taky jsem chtela sedadlo s vice mistem na nohy. To jsem drza, co? J Na ten let do Frankfurtu jsem dostala super misto u nouzovyho vychodu (kde je prave vic mista na nohy) a jeste do ulicky, zvykala jsem gumu proti nevolnosti a byla jsem v pohode. Na Ruzyni jsem si jeste koupila pullitrovej ledovej caj za 49 korun (!!!), protoze jsem mela kasel, tak abych si mela za letu cim uklidnovat hrdlo.

Avsak letadlo do Los Angeles bylo jiz plne obsazeno, tak jsem dostala druhe misto od ulicky, z cehoz jsem byla pekne nervni. Ale ta holka na check-inu mi rekla, at si v tom Frankfurtu zkusim pozadat o zmenu mista. Tak ja hned ve Frankfurtu plasila se zmenou sedadla u prvniho gatu, na kterem bylo napsano jmeno moji letecke spolecnosti. Pani mi utrhla letenku, nechala mi jen tu mistenku, rekla, at si sednu do gatu a at si prijdu pozadat o tu zmenu chvili pred nastupem do letadla. Ja mela do odletu ctyri hodiny, tak jsem z kabelky vytahla casopis a zacala si delat nejaky dulezity test. Taky jsem si zas chtela koupit piti, ale stalo pres dve eura a ja mela jen dve, tak jsem si do lahve z Ruzyne natocila vodu z nemeckeho zachodu.

Abych se nenudila, zacali na letisti vyvolavat moje jmeno.

Bylo mi receno, ze tady to je gate pro let do Chicaga, tudiz tu nemuzu sedet. V tom Frankfurtu to nejak zmenili a neda se sedet nikde jinde nez v gatu a do gatu vas pusti jedine tehdy, je-li to pro vas let. Co na tom, ze me tam ta zenska poslala sednout? Aspon mi teda rekli, pred kterym gatem mam cekat.

Cekam, cekam, casopis uz mam nauceny nazpamet, kdyz tu si me vsimnul chlapek z puvodniho gatu a oznamil mi, ze muj gate se zmenil. Tak jsem se presunula o par cisel dal. Po dvou hodinach hlasili, ze se gate zmenil, tak jsem se uz cela vyhladovela sunula dal. Znama banda zamestnancu na gatu uz na me mavala a ja si to sinula do fronty. Chlapek mi ale rek, ze si muzu jit rovnou sednout, pac uz mam tu letenku roztrzenou. Ok, tak lezu zas k ty blondaty babe, abych ji rekla, ze bych rada pozadala o zmenu sedadla. Ta me poslala zpatky do fronty. Chlapek se divi, proc zas lezu do fronty. Povidam mu, ze me ta krava minule poslala do gatu a nemela, ted zas do fronty, kam nemusim, a ze je teda asi trosku blba. A on na to: "Co si budem povidat. Preci jenom je to blondyna.”. Kdyz jsem se konecne dostala do ty faze, kde byla zmena mista aktualni, dovedela jsem se, ze letadlo je plne obsazeno a ze jsou rodiny, ktere sedi roztrousene po letadle (kazdy zvlast) a ty maji pri zmene mistenky prednost. Tak uz jsem to vzdala a smirila se s tim, ze to holt nebude pohodlny let.

Kdyz jsme konecne zacali lezt do letadla, nemohla jsem uverit vlastnim ocim. Moje misto bylo nakonec v ulicce! Ja byla tak stastna! A vedle me sedela miniaturni Asiatka, takze jsem tam mela mista dost.

A kdyz jsme konecne po dvanacti hodinach pristali, meli jsme na pasovce odevzdat vyplneny papirek na orazitkovani. (Tam jsem se od pana urednika dovedela, ze vypadam na ctrnact, ale tomu se tu ted nebudeme venovat J) Jedna se o formular, kde vyplnite jmeno, adresu a co vsechno a za kolik privazite do USA. No a jedna Mexicanka, ovladajici pouze spanelstinu, suverenne urednikovi predlozila formular nevyplneny. Ten se chudak shanel po nekom, kdo umi jak anglicky, tak spanelsky, aby ji to vysvetlil. To bylo moje uvitani do Ameriky. Klasika. Jak jsem cekala hodinu na kufr, tak jsem chtela zavolat manzelovi, ale nebyl signal. Klasika cislo dve.

S kufrem a formularikem jsem uz postoupila k posledni kontrole. Ten celnik, nebo co to je, se rodiny prede mnou na vsechno hrozne dlouho vyptaval. Pak jsem prisla na radu ja a podala mu ten uzasny formular, na kterem stalo, ze vezu kozacky, nausnice, sampon a vonavku. Celnik me pozdravil ceskym dobry den! Ja mu nejdriv nerozumela, protoze jsem byla naladena na anglictinu a ani ve snu by me nanapadlo, ze jeden ze zamestnancu tu na me promluvi cesky. Pak jeste rek, "jak se mas?”, a to uz jsem se ho ptala, jak to, proboha, ze umi cesky. Rekl, ze nakou dobu zil a pracoval v Zeleznem Brode. Pak se me ptal (to uz teda anglicky), jestli vezu naky potraviny, tak jsem rekla, ze par cokolad a on hezky cesky rekl "cokolada”. To, ze vezu jeste ctyri hermeliny jsem mu uz neprozradila. Na rozloucenou na me zavolal "cau, ahoj”.