Dostala jsem praci - cast druha

Hezky v deset rano jsem byla nastoupena na recepci sveho noveho pracoviste. Na sobe jsem mela kreaci bilo-zeleneho provedeni a v igelitce rizek podle receptu "Rizky uplne jinak”, a americky brambor. Prvni ukol, ktery mi zadal Srb Ivan, byl snadny. Musela jsem vyplnit jednostrankovy formular. Pozdeji jsem se vsak od jedne holciny dovedela, ze tenhle formular neni pro klasicke zamestnance, ale pouze pro jakousi docasnou vypomoc. Hm, takze mi hned bylo jasne, ze z nich zadne pojisteni, ani nic podobneho, nekapne. Na pohovoru jsem se pana sefa ptala, jestli budu mit narok na nejake benefity. Rekl, ze jo, ale ze ne hned, protoze je to hrozne drahy. To jsem vedela, ze ne hned, tak to tady chodi. Ale kdy teda? Za tri mesice nebo za deset let?

Kdyz nas posadili ke strojum, hned se mi vybavil film Slunce, seno. Vsichni zname tu cast, kdy v JZD nasadi kravam sluchatka a sleduji, jakpak kravicky doji. No a mi tam u toho stolu byli napasovany prave tak jako ty kravy v kravine. Sedeli jsme totiz u jedne dlouhe desky a od sebe jsme byli oddeleni pocitacem (hardwarem). Vsichni meli v usich sluchatka a produkovali. No proste jako ty kravy. Smarja.

Napln prace nebyla nijak vzrusujici. Meli jsme zadavat inzeraty na prodej domu. Kazdej dostal balicek obrazku, kde byli informace o cene, poctu pokoju a nejake pidi fotky. To jsme vzdycky do toho inzeratu nahrali a jinak jsme si tam uz mohli napsat, co jsme chteli. Ja tam treba psala, ze to ma bazen, garaz pro dve auta, krb, a ruzovou zahradu. Boze. A klido pido jsme to mohli inzerovat pro jakykoli mesto. Kazdy mel na tech obrazcich cislo, na ktere pripadny zajemce zavolal – od toho tam uz byl tym operatoru. Takze kazdemu zadavaci inzeratu nabihal pocet telefonatu, ktery odrazel pocet lidi, kteri na ten jeho inzerat zavolali. Zajemci o dum byli odkazani na nejaky web. Ale to uz vim jen tak matne. Fakt nechapu, jak to tam fungovaloa funguje.

Delat kazdej den celej den to stejny, to uz nejak vydrzim no. A bylo mozne pracovat z domova treba i na polovicni uvazek. Takze jsem se radovala, ze nebudu muset kazdej den vstavat s kohoutama, abych hodinu a pul stravila kodrcanim se v autobuse. Jesteze jsem se hned ten prvni den sla sefovi zeptat na par veci. Dovedela jsem se totiz, ze pri praci z domova clovek nedostava normalni plat, nybrz je placen ctyricet centu za hovor. Tak to se jim na to muzu vybodnout hned. Ctyri hodiny bych busila do pocitace, abych si ve finale videlala ctyri dolary?! Cha chaaa!!! Ale ja to porad jeste nevzdavala. Jeste porad jsem si tam chtela odsedet aspon ten trenink.

Takze jsem uplne vazne zadavala ty pofiderni inzeraty a snazila jsem se je formulovat tak, aby znely co nejlakaveji. Nejak me cely den bolela hlava, ale kdyz uz jsem jela dom, byla jsem zas v pohode. Jenomze v noci me zas ta hlava zacala bolet a bolela me pak rano a cely den. V autobuse mi bylo spatne. V kancelari mi bylo spatne. Porad jsem se chodila oplachovat na zachod. Snazila jsme se hodne pit. Doufala jsem, ze obedem se to spravi. Nic. Vubec nic nepomahalo. Hlava mi dunela. Bylo mi na zvraceni. Ve trictvrte na ctyri jsem odesla a uz jsem se tam nikdy nevratila.

V sobotu mi prisel sek, takze z toho zaplatim zubare a zbyde mi 17,50. Ja byla totiz u zubaka 29. dubna a 28. mi skoncilo pojisteni. Ja to pochopila tak, ze mi konci 29., tak ted musim platit. Za blbost se holt plati.

V praci jsem teda byla jenom v utery a ve stredu. V tu stredu mi bylo tak zle, ze jsem myslela, ze se pozvracim na plny autobus. Ve ctvrtek mi nonstop bolest hlavy pokracovala a od patku uz jsem zase v normalu. Ja normalne na bolest hlavy netrpim. V ty praci byly po celym kanclu jen tak rozmisteny servery, ktery delaly hroznej ramus. Podle me me ta hlava bolela z toho, ze to tam fakt bylo jak v tovarne. A blbe mi bylo, protoze se to tam traslo. No vazne. Kdyz kolem nekdo prosel, trasla se podlaha. I kdyz manzel rika, ze treba nemenili filtry od klimatizace, tak tam porad koloval jeden a ten samej smradosskej vzduch.