Lvice | Mezi nami lingvisty

Nevim, co je to ve vzduchu s temi jazyky. Jamesice psala, ze se rozhodla chodit na rustinu. Tak ja vam taky musim slavnostne oznamit, ze teda i ja, sobotou pocinaje, zkousim si do hlavy narvat novy jazyk. Jazyky me bavi. Nesmite tomu ale rozumet tak, ze jsem v nich dobra. Ja jsem absolutni antistudent. Ve skole jsem se nic nenaucila. Naucim se veci jedine tak, ze je opravdu delam. Takze kdybych tak na rok mohla vypadnout do dane zeme, moje soucasna slovni zasoba "Ahoj, jak se jmenujes? Ja jsem Lvice. Tesi me. Me taky.” by se rozrostla tak rychle jako hispanska rodina. Stejny jako s anglictinou. I kdyz jsem neco umela, preci jenom jsem se ucila od sedmi let, bylo mi trapny rict i obycejne "thank you”. Proste jsem nebyla zvykla mluvit, znelo mi to trapne a stydela jsem se. No a treti den ve Statech uz se mi huba nezastavila. Mlela jsem jak mlynarka, jak by pravil muj otec.

Ted uz to teda reknu, at to ma naky spad. Chodim na turectinu. A je to venku. Chodila jsem uz v Praze. Tam se nam ale mily pan ucitel po velmi kratkem case vyparil. Mel za manzelku Cesku a doslechla jsem se, ze ta ho uz nechtela poustet nekam, kde byl sam jen se dvema holkama. Jo, byly jsme tam jen dve. Taky jsem byla na kafi s tureckym konzulem. Psala jsem totiz diplomku o Turecku, ale to sem stejne nepatri.

A tak i tady jsem chtela ve studiu jazyka pokracovat, kor kdyz mam tolik volnyho casu. Cas od casu jsem tedy na internetu hledala, jestli nekde konecne neotevreli nejaky kurz. Pokazde jsem nasla jen jeden jediny odkaz na jazykovou skolu v Beverly Hills, na ktere se uci uplne vsechny jazyky sveta. Chapete, ze kdyz tu ta skola nema konkurenci, jsou jeji ceny pekne vysoko, a navic je to daleko. V patek jsem ale konecne nasla. Kurz zacinal v sobotu, takze jsem mela dost malo casu se psychicky pripravit, ale sla jsem proste do toho. Cenove to bylo naprosto vyhodne. V cene je taky ucebnice (viz. obr) a dokonce tam mame i vodu, caj, susenky a krekry. Chtela jsem si vzit lahvicku s sebou, ale jako spravna Ceska jsem si nakonec rekla, ze se kdyztak napiju na zachode.

Jsme teda ctyri studenti – ja jsem nejmladsi. Cynthia uz na ty zacatecniky chodila, ale propasla hodne hodin, tak si dava repete. Je dost mimo, ale to je mozna proto, ze uz ji je 63. Paul ma za manzelku Turkyni. Na navstevu mu prijede tchyne, tak by si s ni rad trosicku zakonverzoval. Mary dela ekonomku pro vychodni Evropu a Turecko a rada by rozumela i tem materialum, ktere Turecko nevydava v anglictine. Ucitele mame dva. Ano, dva ucitele na ctyri studenty! On je na gramatiku a ona na konverzaci.

Behem te prvni hodiny, coz je vlastne dost dlouha doba – od 14:00 do 17:45 – jsem si vsimla, ze pro chudaky Americany je turectina tezsi nez pro me. Zasekli se hned na abecede, protoze turectina samozrejme nema zadne ej, bi, si, dy, ale normalni a, be, de (c se turecky vyslovuje jako dz – dzem). Turectina ma taktez tykani a vykani, takze Amici zase v soku. Ja jsem tou prvni hodinou proplula uplne bez plavaciho kruhu. I pocitat do sesti jsem umela, cemuz jsem se sama divila. Domaci ukol mam hotov uz od vcerejska. Druha lekce bude taky hracka. Snad i pak mi to jakz takz pujde. Paul treba neumi ani precist "merhaba”, coz znamena ahoj, takze to zatim vidim dost optimisticky. Uz jsem i tchyni napsala, ze chodim na turectinu :-)