Prvniho dubna jsem mela delat test na ridicak. V lednu jsem udelala test pisemny, ale to jsem vam sem ani nepsala, protoze co kdybych ten ridicak zas neudelala... To uz bych tu vazne byla za peknou neschopenku. Po uspesnem absolvovani pisemneho testu si to uz muzete mastit po meste – avsak s tim, ze vedle vas sedi zkuseny ridic. Ale ja furt nebyla sto se nejak odhodlat. Bala jsem se. No a tak jsem se zas prihlasila do autoskoly – stejne jako loni. Tentokrat mi ale byla vysvetlena jedna podstatna vec, a to, jak se meni pruhy. Tim se odbouralo tak 95% strachu z rizeni a ja jezdila s manzelem. Nikdo mi do te doby nebyl schopen vysvetlit co a jak. Kazdy jen rikal: "Jo, to mi taky delalo problemy. Na to si casem zvyknes.”. Tak jsem ziskala trochu praxe a vysledkem je ridicak. Zatim mam jen provizorni papir. Skutecny ridicak mi teprve prijde postou.
Jako zkousejici jsem mela zenskou, coz, si myslim, bylo stesti. Holky mi radily, at tam jdu v minisukni, a ze mi to pak ten chlap da. Jenomze me chlapi nemaj radi. At uz mam na sobe sukni nebo teplaky. S zenskou to bylo takovy neutralni.
Na dopravnim podniku bylo asi pet set lidi a z toho nevim kolik jich tam bylo na ridicak. Vtipne jsme byli objednani na pul treti. Ve tri si me zavolali, ze se muzu s autem postavit do fronty, kde se ceka na tu zkousku. Hodinu jsme s tim mym instruktorem sedeli ve fronte a probrali jsme vsechno od Cesky republiky, pres palandu (spala jsem na ni do svych 23 let), pres druh turecke kocky, ktera ma jedno oko zelene a druhe modre, az po Gvatemalu a ze tam maji modrooke holky.
Timto jsem se s vami podelila o svuj nejvetsi zivotni uspech. Na historky, jak si to sama drandim po udolicku, si budete muset pockat. Zatim si na to netroufnu. Uvidime za mesic dva.
Ihned potom, co jsem byla odvezena domu, me cekala dalsi mise. Byl novy mesic a tak jsem si sla koupit legitku na autobus :-) a jela jsem si koupit kabelku – ZA ODMENU PO TECH SILENEJCH NERVECH, CO JSEM MELA - kterou jsem mela vyhlidnutou od pondelka (a byla na ni i sleva).
