Jak se brusli v Los Angeles

Uz jste si byli zabruslit? Ja byla vcera – konecne.
Stadion se od nasich ceskych lisil jen mensim poctem mist k sezeni. Nektere sedacky byly zas na druhe strane u topeni.
Autobus, ktery mi stavi pred barakem, jede skoro az tam. Jizda trva 20 min a pak musim dojit jeste tak 5 minut pesky. Hlavne ale nemusim prestupovat, coz velice ocenuji.

Pan pokladni jednal velice chladne. Asi profesionalni deformace. Zaplatila jsem 6 dolaru vstupne, 3 za pujceni brusli a pak jeste 50 centu za skrinku. Brusle jsem dostala pekne – siroke a pevne (a sedive). Tezko by se daly prirovnat k tem klasickym damskym bilym mucicim nastrojum, co mam doma. Presto me i v tech pujcenych nozky bolely. Pravdepodobne proto, ze bruslim krecovite jak krecek. Co si budem povidat: ono to da praci se na tom lede udrzet.

Na lede bylo jen par holcicek, co bruslily pod vedenim svych treneru, a do kroku nam hraly vanocni hity.
Zimni stadion tu pusobi dost paradoxne. Dorazila jsem v tilku a v pantoflich na boso. Za normalnich okolnosti bych na sobe misto dzin mela kratasy, ale z duvodu nechuti se verejne prevlekat, jsem se obetovala a pekla se v dlouhych kalhotach. Na miste jsem se pak nasoukala do ponozek, oblekla triko s dlouhym rukavem a tlusty svetr. Naopak v Praze jsem vzdycky dorazila v zimni bunde, kterou jsem tam pak povesila na vesak.
Uz se tesim az vyrazime s manzilkem, ktery na bruslich v zivote nestal.