Tak a mam dost. Od pondelka nam v dome vymenujou trubky a kazdy den jsem od deviti do osmnacti bez vody. Cele dny jsme museli travit nekde venku a ve stredu skoncili az v osm vecer. Vsecko bylo zakryty igelitem – i chudacek Lufinka, ktery tam teda aspon nechali jeden odkrytej roh – vsude kusy omytky, prach. Je to na pytel, kdyz clovek musi cely dny litat venku na slunci, a pak prijde domu a nemuze si ani sednout, natozpak dojit si na zachod nebo se osprchovat. Takze jsem sedela na zidli pred bytem a pozorovala, jak ty mali Mexicani kmitaj. Udelali nam v byte sest der, ktere dneska zadelali, takze si urcite dovedete predstavit, jake to tu ted mame krasne. Taky mame vsecko krasne pokryte mikroskopickym praskem (vypada to jak na mesici), coz znamena, ze zitra tu budu kmitat ja (a kazdych pet minut pod studenou sprchu). Ale i vy v CR tam prej mate hice. A kdyz si tady stezuju na 35 az 40 stupnu, tak mi ty mistni chytraci doporucuji, at se prestehuju na severni pol. Plus 40 a minus 60 – pro ne nic mezi neexistuje.
Malou svagrovou teda taham kazdej den ven a vyrazime uz v devet, protoze uz v osm nam tu ti pracechtivi pracanti busi na dvere. Mne to na tom slunku nedela dobre. Musim si delat prestavky ve stinu a kupovat ledove napoje. Neni nad to, vychlastat takovy poradne ledovy drink. Dneska jsem mela vybornou citronadu a v San Diegu jsem narazila na ty nejuzasnejsi ledove triste. A taky miluju mrazenou citronadu! Jo, jo, to jsou ty moje chvilky blaha.
Prijdeme domu a svagrova se memu manzelovi/jejimu bratrovi nesveruje, kde vsude jsme byly, co jsme delaly, videly, koupily a pojedly. A on se ji nepta. Tak je to kazdy den. Jeden si zabere pocitac, druhy televizi, a cuci do toho. Jsou schopni se akorat bavit o pocitacove hre nebo o jedne hre stolni (neco na zpusob Draciho doupete). Takze prijdeme domu a ja jsem vzduch. Na kazdy den pripravim vylet, jezdim do koncin, kde jsem nikdy nebyla (nakupuju, varim, uklizim), prijdu domu a mam pocit jakoby se ten den ani nestal. Jsem utahana z toho vstavani kvuli delnikum, z celodenniho chozeni na slunci. Vdek zadnej. Sice jsem na zacatku dostala kytku za snahu, ale ted kdyz uz to delam skoro mesic, tak toho mam po krk. Jsem zvedava, jestli by nekdo pro me takhle mesic pripravoval vylety a dalsi aktivity. Asi ne, ze? To jenom ja krava delam vsecko tak poctive a myslim na druhe. Blogovat nestiham, nestiham nic. Kdyz se postesti, tak rano horko tezko odpovim na par inzeratu. Ale aspon ted mame ve sprse pakovou baterii. Taky se ukazalo, ze jsem schopna dojet k mori a na promenadu v Santa Monice, kam se budu chodit promenadovat, az se mi zasteskne po civilizaci.
Uz me s tim sere (svagrova), jaka je to neskutecna sprtka. Tu ucebnici matiky tahla do San Diega a i tady k mori. Ona je to vlastne geometrie s pitomejma trojuhelnikama, tudiz porad gumuje a ty cucky z gumy se ted valej po celym byte! Od manzela jsem se dovedela, ze ona nic jinyho nez sprtani nezna. Ven s kamaradkama se prej dostane tak desetkat za rok a jinak je porad doma a uci se. Vona ani nema sanci prijit na to, ze sprtani je vopruz, neb absolutne nema sajn o tom, co se deje za hranicemi jejiho pokoje nebo skoly. Rekla mi, ze az se vrati do Istanbulu, tak se musi ucit. A procpak se ucis i v lete, devenko?, ptam se. A vona prej, aby to vsecko nezapomnela. Tohle se mi hodne tezko rozdejchava. Jo, taky bych byla rada, kdyby me uceni bavilo aspon trochu, ale ceho je moc, toho je prilis. Asi bych si mela dojit ke kadernici, nebo tak neco – na uklidneni.
A ted neco veseleho. Tri dny jsme byli v San Diegu. Vylet pro me jak delanej. Navstili jsme zoo, morsky svet a jakousi snahu o safari. No jo, zviratka. Vsak me znate. Mam tuny fotek. Zatim jsem je vsecky narvala do pocitace, rozdelila do slozek a dal na tom budu asi delat, az svagrova odleti. Takze zatim aspon jedna fotka – "handshake” s matkou prirodou. Foceno v San Diego Zoo.
Dalsi mensi vzruso nastalo tehdy, kdyz jsme malem koupili barak. Byli jsme u nasich kamosu, kteri pred pul rokem koupili krasnej novej barak v takovy komunite, a ze prej ted je nejlepsi doba na takovouhle investici. Ze je ta krize, nikdo nic nekupuje, ceny jsou dole, a stat dava financni prispevek tem, co si prvne porizuji nemovitost. Mimochodem, oni tam maj v pokoji pro hosty palandu, kde jsme spali vsichni tri, takze jsem se samozrejme absolutne nevyspala. No a tak jsme se sli podivat na ukazkovy dum – ten nejmensi (3+kk). Dole byla garaz pro dve auta a nahore vsecky ty mistnosti a dva balkony. Bylo to novy, tudiz krasny, ale dost maly. Vlastne takovej bytecek priplaclej na garazi. Tak ja ze ne a manzel ze jo, ze je potreba investovat, ze penize stracej hodnotu a ja nevim co vsecko. Videl, ze je to vsecko novy, tak to hned chtel. A ja zas furt rikala, ze je to maly a ze tam kolem nic neni. Pro kazdej prd bychom museli jezdit a byl by z toho vzdycky celodenni vylet. Nakonec se ukazalo, ze na to stejne nemame, takze dobry :-) Asi se podivame po necem starsim a levnejsim, ale v lepsi lokalite. Chci, aby to bylo patrovy, aby to melo krb, balkon a bazen. Tady je foto z one navstevy nasich palandovych pratel. Vecer jsme se vydali na prochazku po komunite (sidlisti?). Kazdy jsme byli ozbrojeny klackem, ze prej tam jsou kojoti. Proste na samote u lesa.
