Nedelim se o kamaradky

V sobotu jsme meli naplanovany vylet na Redondo Beach a kamaradka P se nudila a tak se optala, jestli by se mohla pridat. Pravila jsem, ze klido pido. Ona se ptala, jestli to nebude blby, jestli nechcem bejt jen jako rodinka. A ja taky nevedela. Nemam to rada, kdyz jde jedna skupina lidi a jeden clovek, kterej je z venku. Radsi bych se s ni sesla jen ja, abychom si mohly poradne pokecat, jak to holky delaji, ze? Tak s nama nesla. Tomu zvireti, ktere jsem si vzala za manzela, jsem to vsecko popravde rekla, a ze teda P nejde. On me nazval sobcem.

Nasledujicich osmactyricet hodin jsem probrecela, manzela jsem chtela zbit do krve a sobe jsem chtela vyrvat srdce a na chvili ho strict do mrazaku. Kdyz je mi do breku, tak samozrejme nemuzu mluvit, takze se nic neresilo. Manzel nikdy nic neresi. Vzdycky ceka, az se uklidnim sama. V nedeli vecer uz jsem to nevydrzela a navzdory slzam, jsem zacala komunikovat.

Bylo to o to horsi, ze vyrukoval s necim, s cim jsem vubec nepocitala. Ani ve snu by me nenapad ten duvod, proc me osocil ze sobectvi. Ze pry kdyz jdu s kamaradkou, tak ho nikdy nevemu s sebou, a ze teda asi neco skryvam. To je logika jak prase. Potvrdte mi, ze nejsem jedina osoba zenskeho pohlavi, ktera si rada vyrazi s kamaradkou a keca a keca – o chlapech, o tom, co kde koupila, uvarila, ze potrebuje ke kadernici, obcas nekoho zdrbne atd. Vzdyt takhle to je i v kazdym filmu. Samozrejme, ze kdyby sel kamaradcin pritel ci manzel, tak bych rada sla ve ctyrech, ale jinak nad holcici pokec neni – a jeste navic v cestine. S klukama kamaradek v Praze jsem se nikdy ani nesetkala. Vzdycky jsme to byly jen my holky. Vyjimkou byl akorat kluk moji nejlepsi kamosky. Byla jsem totiz porad s ni, tak to jinak neslo.

Treba s nasimi kamosi C & M (ty s tim novym barakem), s nima se vzdycky vidame s obema najednou. M je Turek a vzdycky na privitanou a i na rozlocenou se objimame a libame. Mne je to teda pekne neprijemny, ale nikdy jsem nic nerekla. Pritom mne prijde sobecky tohle, ze mi nuti svoji kulturu, jakoby by to byla jedina kultura na svete a vubec ho nenapadne, ze jsem odjinud a ze mi to treba je neprijemny. V Turecku se prej vsichni schazej se vsema. Vsichni se deli o sve kamarady. Pro me je teda girl talk dost dulezitej a vzit si ho nenecham. Po letech hledani jsem se dopracovala k tomu, ze tu mam dve a pul kamaradky, a jeste abych se s nekym o ne delila, ne? :-))) Jo a ze prej byt nazvan sobcem neni urazka. Me to teda dost ranilo.

Chlapec by se mel misto urazek radsi zamerit na to, jak mu tady kazdy den vencim sestricku. Jdu nad ramec svych moznosti, aby videla co nejvic, aby si kazdy den uzila. A jeste se staram o to, aby meli co do huby.

Kdyz jsem rekla, ze jednu noc u P asi prespim, ze je jeji pritel na sluzebce, zeptala se proc. Proc jako chci u sve kamaradky prespat. Jsem rekla, ze takhle mame moznost zaparit, tak proc ne. A vona vypadala, ze ji to jako stejne neni jasny. Tak to asi fakt bude nakej rozdil v kulturach.