Co jsem dneska delala

Z pondeli na utery jsem spala dvanact hodin. Moc se mi nechtelo, ale v osm jsem vstala. Ve dvanact zacina cisteni ulic, tak jsem do ty doby stejne musela vypadnout. Po snidani a cumeni do pocitace jsem vyrazila. Bylo deset. Jela jsem nejdriv natankovat. U pumpy jsem si umyla predni a zadni okno. Hovna sla ztezka a jedno tam z casti zustalo. Jela jsem se objednat na melir do ucnovskeho strediska Paula Mitchella. Ve ctvrtek v 13:30. Snad chytnu nakou sikovnou ucnici.

Pak jsem se jela uchazet o praci "davove” herecky. Kdyz jsem dorazila na misto, tak uz tam probihala naka prednaska – na chodbe. Nakej silenej duchodce v osuntelym obleceni tam placal paty pres devaty. Na papir jsem mela napsat svy jmeno, telefon a email, coz jsem zahy cele preskrtala. Hned jak z dedka vypadlo, ze za to, aby mi dali (a nebo taky i nedali) praci, se plati. Jakysi clensky poplatek. Na pul roku, na rok, na cely zivot. Dedek vzdycky uvadel, kolik to dela za mesic, ale pritom celozivotnim clenstvi nedokazal vypocitat, kolik to dela mesicne, neb nevi, kolik mesicu budeme zit! Ja furt koukala, kde ze jsou nake zachody. Dedek najednou zacal mlit o tom, ze byl vychovan v krestanske rodine a ze ho ucili, aby mel sve intimni partie vzdy zakryte. Jednou ale byl v Rakousku a tam se deti koupaly nahe (v rybniku)! No sodoma gomora. Presunuli jsme se k druhe chodbe a tam byly ty zachody... ale zamcene! Dedek si me vsimnul a dal mi klic. Tak jsem se vycurala a vypadla.

Dalsi snahou o vydelani zeleneho dolaru byl pohovor na clenku publika sitcomu. Tam jsem vyplnila formular a cekala, az si me zavolaji na pohovor (!) Naproti me sedela blondyna, co se celou dobu bavila s jednim panem. Jenomze pan tam byl se sestrou, ktera se prave prestehovala z maleho mesta, a kdyz byla s pohovorem hotova, oba odesli. Pani si nemela s kym povidat a nepretrzite na me cucela. Pak mi rekla, ze ti sourozenci byli mili. Tak povidam, ze asi byli. No a pak do budovy prisla holka v desne kratkych a desne prilehavych satickach, a s tetovanim na rameni. Hned jak holka zalezla do nakyho kanclu, pani povida: "Vypadala uplne jak kurva.”. A ja nic. Co na to mam rict? Pani na me cumela jak na obraz Mona Lisy. Tak jsem rekla: "No mne je celkem jedno, jak vypadala.”. A pani: "Hm, na tom neco bude”. Co mne je do toho, co si mysli naka cizi zenska o naky cizi holce? Jenomze pani si chtela povidat dal a ja porad nic, a tak na me cumela jeste upreneji... Az se me zeptala, jestli uz jsem byla na nakym nataceni. Jak slysela ten muj prizvuk, tak se samozrejme zeptala, odkud jsem. Pak rekla, ze to jsem teda z daleka, a ze se mi tady v ty zemi dobre povede. To asi usoudila podle toho, ze jsem nebyla oblecena jak kurva, a ze jsem ji rekla, ze jsem studentka. Ted uz mam aspon lepsi odpoved nez "nic”, kdyz se me nekdo zepta, co delam.

Rikala jsem si, ze je na case, si na cas :-) vzit kotatko z utulku. Jeste kdyz jsem chodila do utulku na ten kurz psiho kadernictvi, dovedela jsem se tam o tomhle dobrovolnickem programu. Utulek nema dostatek mista pro vsechna kotata, ktera se k nim dostanou, a tak hledaji dobrovolniky, ktere se o kote postaraji u sebe doma. Dobrovolnik dostane zradlo zdarma a kazde dva tydny priveze kote na vazeni. Kdyz je kote vypasene, vrati se zpet do utulku, kde si jej prej hnedka nekdo adoptuje. Tak volam chlapkovi, ze bych si teda vzala jedno to kote. Chlapek na to, ze ma sadu po trech a po ctyrech. Ja rikam, ze bych radsi jen jedno. To prej nejde. Minimalne po dvou. Ze prej pak nejsou pratelsky. To mi tehda jako vubec nerek, kdyz jsem vyplnovala tunu formularu, kde jsem musela podepsat i takove kraviny jakoze jsem si vedoma toho, ze kote muze v me peci zemrit, a ze se z toho nezhroutim a nedam utulek k soudu. Se na ne asi vyprdnu.

A odpoledne jsem udelala horke maliny a oba jsme se pokecali.