No a pak jsme vlezli dovnitr. No to jste nevideli!!! Jeste tam porad bydleli lidi. Otevrel nam nakej pan, na gauci spala holcicka. Vic si z toho prizemi nepamatuju. V hlave mam totiz porad ty schody. Schody byly oblozene dlazdicemi. Dlazdice byly rozbite a na schodech jen tak volne polozene. Ja mela podpatky a tak jsem se krecovite drzela zabradli, az jsem vylezla nahoru. Tam byly tri pokoje a v kazdem nejaci ctyri mladi lide. Na zemi se valeli matrace, deky, lahve a co ja vim, co vsecko. V zachode byla nesplachnuta moc. Pan z toho udelal ubytovnu. Cas vypadnout. "Tak to asi nechceme, ze?", zeptala se hned venku nase agentka. No to teda ne! Fuj!
A ted k domu cislo tri. Uz z dali to smrdelo moci... Ne, to si delam srandu. Vlezli jsme do objektu, ktery byl tentokrat oploceny. Misto upravenych zahonku se na strane valelo kolecko s hlinou (takze snaha byla :-))). Na domech a plotech uz nikdo dlouho nezapracoval, leda tak zub casu. Dum, ktery jsme si prisli prohlednout, byl az na konci a taky byl jeste stale obydlen. A az tam to teda smrdelo moci. Agentce se nedarilo odemknout a nikdo neotviral. Agentka i manzel z toho byli celi nesvi a byli vlastne radi, ze se nedostanem dovnitr. "Tak jsme to zkusili”, pravila gentka, a v tu chvili nekdo vykoukl zpoza zavesu a otevrel. Z prizemi si pamatuju peknou drevenou podlahu. Tim veskera krasa skoncila. Byli to hispanci a po zdech meli povesene svatebni fotografie vsech sta clenu sve rodiny a jejich dveste mimin. Voni maj takovej prisernej styl fotografie, ale na internetu se mi to nepodarilo najit. A kuchynske zdi zas zdobili Jezisove Kristove. Nahoru jsme jen tak nakoukli. Nejvetsi loznice tu ma vzdycky vlastni koupelnu. A tahleta koupelna nemela dvere. Ne ze je nekdo vysadil a pouzil na podpal :-) Proste tam vubec nebyla ta cela predni zed.
Druhy dum uz konecne vypovidal o tom, ze nebydlime v zemi tretiho sveta. Bylo to videt uz z ulice. Nic se nerozpadalo, zahonky byly upravene a zelen se zelenila. A taky to bylo krasne oplocene. Tento dum byl prazdny a posledni, coz je luxus, neb mate spolecnou zed jen s jednim sousedem, a navic to bylo nejdal od silnice. Vesli jsme dovnitr a krasa. Po celym dome tmavy dreveny podlahy. Dole byl obyvak s krbem a balkonem. Pak se vysly asi ctyri schody nahoru a tam byla dalsi mistnost, ktere se tady rika rodinna. Nevim, co tam ta rodina ma delat. Predstavuju si to ale tak, ze v obyvaku se kouka na televizi a v rodinne mistnosti se hrajou spolecenske hry. V chodbe pak byl zachod a vzadu zrekonstruovana kuchyn a jidelna. V prvnim patre byly dalsi dve loznice, kazda s vlastni koupelnou a jedna i s balkonkem. Dum mel i sklep, kde zas byla pracka a susicka a dalsi pokoj opet s vlastni koupelnou.Obema se nam nejvic libil ten pokoj ve sklepe, ale zabral si ho manzel a nazval ho internetovym pokojem. Takze dum mel celkem tri a pul koupelny. Pul znamena, ze je tam jen zachod a umyvadlo. Urcite jste pochopili, ze se nam to moc a moc libilo. Ja bych teda radsi koberec nez to drevo, pac Lufince to bez koberce klouze :-), a taky bych radsi zahradku/terasku misto tech dvou balkonku. Ale stejne uz na ten barak byly ctyri nabidky, takze nemame sanci. Tady to funguje tak trochu jako aukce. Kazdej zajemce rekne, za kolik by si to koupil, ale nikdo nevi, jake jsou ty ostatni nabidky. No a vyharava ta nejvyssi.
Jako takovy bonbonek vam sem musim dat fotky domku, ktere byly postaveny roku 1924 a bydleli v nich delnici, co tu tenkrat staveli zeleznici. Domecky se prodavaji po dvou a celkova cena je lidova - 220 000 dolaru.
