Zacali jsme delfinama. Ti byli nejbliz. Show byla nad moje ocekavani. Z publika byla vybrana rodina – mama (uvidite ji na fotkach – ma na sobe zelene tricko), tata, holcicka. Jenomze ta mama byla jedna z tech trenerek. Perfektne zahrala jakoze se tech delfinu hrozne boji, ze by me ani ve snu nenapadlo, ze to neni obycejna zenska z publika. Jednou jakoze omylem spadla do toho bazenu a zacala s sebou neskutecne placat a jecet, az se ji nakonec podarilo prelezt to sklo a vydrapat se na sous. A jeste vetsi zabavou bylo to, jak nas ti delfini postrikali. My sedeli vepredu, abychom videli a mohli fotit. Pekne nas zlili, ale v tom vedru to vubec nevadilo. Nevim, co to na me splouchli, ale mela jsem pak na tricku skvrnu, ktera jim v cistirne nesla vycistit. Kdyz to pak zkusili nakou brutalni metodou, tak skvrna vysla, ale zmenila se barva tricka. Z sediveho mam ted ruzove.
Rikala jsem si, ze na ty delfiny musime jit jeste jednou. No ale to uz jsme dosli k lachtanum a o dalsi interakci ja-zvire bylo postarano. Clovek si tam totiz mohl koupit tacek s rybickama a mohl ty lachtany krmit. Muselo se ale davat pozor na agresivni racky, kteri ty rybky lidem kradli. Lachtani se staveli do pozoru s hubou dokoran, kam jim turisti, jako my, hazeli jednu rybu za druhou.
Jenomze voni v tom morskym svete meli i kosatky! Chapete to? Velryby zabijaky/Killer Whales! Jedna se ale jmenovala Kosatka. To teda ale byla show. Predvadeli prakticky stejny triky jako ti delfini, az na to, ze tohleto byly KOSATKY a ty treneri tam s nima plavali a predvadeli vseljake psi kusi. Po kazdem triku tem delfinum za odmenu davali rybicku nebo kus ledu (to prej maj taky radi). A hadejte co davali tem kosatkam? Celej kybl ryb. Kosatky tak byly hezky vykrmene a zadneho z treneru nesezraly. A na otazku, jak je mozne takhle pracovat s kosatkou, bylo odpovezeno, ze kosatku musite respektovat a nic ji neprikazovat, nybrz ji pouze vzdy hezky pozadat. Taky nas pekne postrikaly. To byl ale vodopad. Porad ale byl hic, takze dobry. Jenomze ja z toho byla tak vypleskla, ze jsme sli na ty kosatky jeste jednou. Na nocni show. Tentokrat jsme sedeli hodne vepredu, takze nas tak hrozne zlily... Slunce uz davno nesvitilo a ta voda byla studena. Ale mne to nevadilo.
A kdo by tech kosatek jeste nemel dost, jako ja, muze si s nima dat veceri. Bych tam jedla, kdyby to nebylo tak drahy. Je tam restaurace, jejiz molo, nebo takova terasa, vycniva nad bazen a je vlastne polozena na hladine. Takze vy tam jite, kolem plavou kosatky a cakaji vam do talire.
Pak jsme si rekli, ze se pujdem podivat i na predstaveni lachtanu chudacku, abychom je podporili. Bylo jasny, ze na kosatky nebo delfiny proste nemaj. Ovsem pozor, pratele. Oni si te tvrde konkurence byli plne vedomi. Show byla udelana jako parodie na vsechna ostatni predstaveni a ja se smala od zacatku do konce. Ovsem jednu chvili jsem se nesmala vubec. To bylo, kdyz me vybrali z publika (sedeli jsme ve druhe rade). Bohuzel to nemelo nic spolecnyho s tim lachtanem. Musela jsem zapozovat podle toho, co my ten chlapek ukazal, pak vybral jeste nakyho pana a malou holku a vyfotil nas manzelovym fotakem jakoze jsme rodinka.
Dale stoji za zminku simulace letu vrtulnikem na Antarktidu. Trvalo to asi jen pet minut, ale malem jsem se poblila. Kdyz se pod nama proboril led a my padali, pekne uz ze me lilo. Kdyz ta blbost skoncila, roztresenyma nohama jsem se sla podivat na ledni medvedy a tucnaky. Meli tam opravdovy led a snih! Medvedi stejne chrapali, ale tucnaci z toho meli radost a porad se potapeli.
Tot jeden z nejstastnejsich dnu meho zivota. Jeste mi zbyva napsat o poslednim dni. Jesteze jsem v tom San Diegu nebyla dva tydny! :-)