Červený a černý

Původně jsem plánovala začít tou černou, ale kvůli Stendhalovi nemůžu. Co všecko člověku z toho gymplu utkví v paměti! Takže tedy ten červený. Červený je můj nový milenec.

Dlouho to teď budeme jen my dva. Chtěla jsem napsat, že až do smrti, jenomže to leda tak do jeho. On se totiž rozbije dřív než já. Budu se o něj ale náležitě starat, abychom spolu mohli trávit večery v posteli při svíčce a aby nám to vydrželo roky. Koupím mu pouzdříčko, kdybychom náhodou museli cestovat, ale jen tak ho nikam tahat nebudu. Ještě by se mi odřel a chtěli by na něj šahat cizí lidi. Těma jejich umaštěnejma prstama. Z huby by jim padaly drobky přímo do klávesnice. A vsadim se, že by těma prackama šahali i na monitor. To bych nesnesla! A když ho nebudu používat, tak ho prostě vypnu, jako normální desktop.

Chtěla jsem červenej. To se nedá svítit. Sony dělá krásný barevný. To jo, ale jsou to drahoty. A jinak samozřejmě existuje ten profláklý Dell. Ale jejich červená je rajčatově červená, jak sami tvrdí, takže fuj. Žádný rajče nechci. Takže jsem našla Toshibu. Ta značka je mi nesympatická, ale podle parametrů je dobrý (mi řekli ostatní :-D). A krásně rudý je i uvnitř kolem klávesnice. To se počítá, protože něco takového se jen tak nevidí. Bála jsem se, že se mi nebude hodit k myšce, kterou jsem si už objednala dříve, ale hodí. A je prostě krásnej. Nad moje očekávání. A taky, což je podstatné :-), funguje. Internet a blogy na něm jdou. Zrovinka teď na něm píšu tenhle článek.

A černý mám vlasy. Tak trochu nedopatřením. Ne že bych se ty vlasy snažila obarvit sama, to ne. Zašla jsem ke kadeřnici (i když asi k barvoslepé).

Už jsem ten svůj melír měla tak hnusnej, že mě zastavovali i policajti. Jasně, že ze začátku byl hezkej, ale časem se z něj stalo něco hnusného a žlutého. Ne medového (jak jsem to chtěla), ani ne blonďatého, prostě žlutoba.

Proč já nemůžu mít hezkej melírek jako maj ženský na krabičkách v drogerii? Protože mám krepatou hřívu a v takových vlasech se úhledné proužky po dvou umytích rozpliznou do rozteklých fleků. I když jsem si chtěla vlasy poprvé v životě obarvit až ve třiceti, šla jsem do toho trochu dřív, protože tenhle hnus už jsem nemohla vydržet. Musela jsem si na to háro hodit barvu, aby ten melír nebyl vidět. Ale chtěla jsem svoji barvu - čokoládově hnědou. Mimochodem, to až tady v Americe jsem se dověděla, že mám vlasy barvy čokolády. Že prý se tu taková barva moc nevidí. No tak s tím je konec.

Teď mám černý. Možná to ani černá není, jenom hodně hodně tmavě hnědá. Asi mi na to musela kydnout něco takhle tmavýho, aby mi tu žlutou zamaskovala. A mně to nepřijde hnusný. Docela se mi to i líbí a myslím, že v tom nevypadám blbě. Akorát mě sere, že si to budu muset dobarvovat. Proto jsem chtěla tu svoji hnědou, abych nemusela chodit ke kadeřnici. Kór když teď budu na podpoře, že jo?

Vždycky jsem chtěla používat kosmetiku netestovanou na zvířatech a teď, jak mám ty obarvený vlasy, tak je to další důvod k tomu, abych používala přírodní šampóny, aby mi ta barva vydržela co nejdýl. Objednala jsem si teda šampóny dva (Nature's Gate a JASON Natural Cosmetics). Musely být i proti lupům, takže výběr nic moc a v obchodech žádnej. Výsledkem je, že ten druhej šampón už ani zkoušet nebudu. Otevřu ho až v ČR. Hrozně mě svědí hlava a líta to ze mě jak ze Sněžky. Normálně používám Head&Shoulders, ale teď máme jeden proti lupům od Fructisu. U mámy jsem si objednala Niveu proti lupům, což je taky novinka. Úplně revoluční je ovšem to, že dělaj tři druhy pro různý typy vlasů a maj i jeden pro ty barvený vlasy. Doteď to bylo vždycky tak, že člověk nemoh nic jinýho, když měl ty lupy. Ještě mám na zvířatech netestovaný krém na obličej od Burt's Bees, se kterým žádné problémy nejsou. Jen trochu lepí, tak si po něm vždycky musím umít ruce. Jako ráda bych těm zvířatům (a i svojí pleti, vlasům, zubům) pomohla, ale proč to musí bejt tak složitý? Buď musím všecko objednávat na internetu, pokud si chci z něčeho vybírat, a nebo musím v drogerii otáčet každej výrobek, abych zjistila, jestli je testovanej nebo ne. A to už vůbec nemluvim o tom, jaká je situace v Česku. Asi hodně mizerná, troufám si takhle ze zámoří říct.