Už to mám za pár

Nemůžu spát. Do odletu mi zbývá šestnáct dní. Zítra zas pojedu shánět kufr. Ty dva, se kterými jsem přiletěla do USA, jsou už dávno na pravdě boží (stejně tak jako sny, touhy a nadšení, se kterými jsem přiletěla).

Pak jsme si koupili jeden nový do Turecka a ten jsem poslala se ségrou. V sobotu jsem si koupila kufříček asi původně pro smetánku z Beverly Hills. No stál bratru 400 dolarů (ale já ho měla za šedesát). Mělo by mi bejt jedno, jak ten kufr vypadá, ale tuhletu vlastnost já právě postrádám. Vzhled mi není jedno. Když za to dávám peníze, tak proč by se mi to nemělo líbit??? Takže zejtra zas budu jezdit po obchodech (v tom vánočním brajglu). Útěchou mi je, že se mi dnes konečně podařilo prodat ten vánoční stromek. Takže teď ještě stolní hry, skleněné šachy, rakety na tenis, miniledničku (která už mi v tý inzerci visí dost dlouho a nikdo ji nechce).

To zas bude balení. Obracet budu každou věc a spoustu toho vyhodím. Co ale můžu dělat? Ptala jsem se dnes na poště, jestli se dá něco poslat lodí. Řekli mi, že lodí se už nic neposílá. Přitom kamáradce takhle rodiče z ČR poslali kočárek. Takže to jde, ale dělá to někdo jiný než pošta. Ale kdo? A nebo to jde jen z ČR do USA a obráceně ne. No nevím, jak se zabalím. Hlavně ty boty budou blbý. Samozřejmě s sebou budu tahat zajímavý věci jako třeba dva polštáře. Jsou spešl a v Česku je všecko drahý, tak co bych to tu nechávala? Stejně si ale furt něco kupuju. Teď před chvílí jsem si objednala takovou tu "rozdvojku" USB. Byla na ní velká sleva, poštovné zdarma, měla samý dobrý recenze a je červená. Pak jsem si v krámě koupila dvě pasty na zuby netestovaný na zvířatech. Lak na vlasy (je fakt výbornej a levnej), šampón proti lupům od Neutrogeny (šetrný vůči barveným vlasům), z poličky pak na mě kouká svíčka na baterky (voní a je z pravého vosku) a pak tam ještě někde leží anglický výkladový slovník. Holt se zásobuju (na zimu), když zas budu žít jak nuzák.

A řekněte mi, kde mám bydlet?! Kdo mi prozradí, jak se to dělá? Bez úspor asi nijak. Já vim. Já nemůžu bydlet s rodičema. To prostě nejde. Když jsem v těch třiadvaceti vypadla, já byla tak ráda. Moji rodiče jsou naprosto v pohodě, ale já už prostě nemám věk na to, abych někde přežívala v pokojíčku. Sice už nebudu mít palandu a poprvé v životě budu mít vlastní pokoj, ale to by mi stačilo tak před patnácti lety, teď rozhodně ne. Dřív by bylo asi nemyslitelné, aby se stavěly bytečky velikosti 1+kk (nedokážu si zapamatovat, kde je na české klávesnici to debilní plus!). Asi už jsem se totiž smířila s tím, že budu bydlet v králíkárně. Králikům to snad vadit nebude. 40 metrů čtverečních, necelé dva melouny. Budu tam mít rozkládací gauč, který mi bude sloužit i jako postel, u baru dvě židle (jídelní stůl nebude, stejně budu jíst u televize), stolek na počítač a skříně.

Ale aspoň bych měla všecko nový a hezký, jelikož by to byla novostavba. Vůbec netuším, kolik by na něco takovéhleho dělala ta hypotéka. Kolik bych splácela měsíčně? A měla bych vůbec na to s těmi všemi poplatky, internetem, účtem za mobil, splátkami na auto, benzínem atd.? Jasně, že budu potřebovat auto. A to konkrétně Nissan Micra (viz. foto) a jedině automat. Ať někdo postaví barák, kde budou jen samý 1+kk. Třeba se tam s ňákým tím singlem dám dohromady a probouráme si byty.

Chci toho moc? Já nevim, jestli to je tou Amerikou a nebo jen tím, že jsem trochu zestárla a prostě chci normálně žít ve vlastním bytě bez rodičů, sourozenců či spolubydlících. Nejsem rodinný typ. Nejradši mám, když mi dají všichni pokoj a já si můžu dělat všecko podle sebe. A teď ještě to auto, že? Tu Ameriku mi byl čert dlužen. Jsem zvědavá, jak moc se budu ostatním zdát divná. Tudle mi táta říkal, že se mnou udělá odečet vody, že budu muset odklízet sníh a že kupón na tramvajenku se sice dá zaplatit elektronicky, ale že k tomu budu potřebovat variabilní symbol. A já na to: "Variabilní symbol? To tam jako furt máte?".

Samozřejmě na tom celym, na týhle zajímavý kapitole mýho života, bude nejhorší to loučení. Manžel jede na letiště rovnou z práce. Ve středu, takže ten den se už neuvidíme. Asi se nechce loučit. To já taky ne, ale není to divný? Jen tak si zmizet ze života?