Lvice | Rande s Bludným Holanďanem

Ano, už dnes mám to důležité rande s cizincem. Při vyslovení slova "rande" si připadám jak patnáctka. Je to vůbec rande, když spolu ještě nechodíme? Já si ale představuju, že spolu chodit budem, takže jsem nervózní jako pes. Přitom o nic nejde.

Pravděpodobně z toho nic nebude a tak to i musím brát. Už když jsem šla s těma českejma klukama, tak jsem si nepředstavovala vůbec nic. V hlavě jsem měla prázdno. Žádné fantazie typu, že mi bude kupovat květiny a že spolu budem jezdit na romantické víkendy. Myslela jsem akorát na to, co si tam na tom rande dám k pití. Byla to vlastně ztráta času. Získala jsem tím akorát tak dobrý materiál na blog a ve dvou případech jídlo a pití zdarma. Ale jak je to v těch Homolkovejch, jak jsou na horách? Je tam ta bába, co ji ten kulturní referent musí vynést na pokoj a ona se tam pak na něj vrhne se slovy: "Já už byla na pěti rekreacích a vždycky mě někdo pochopil." Tak já taky doufám, že mě někdo pochopí no.

Holanďánek mě zve na večeři. To je kalibr. Od Čechů jsem dostávala akorát tak pozvání na kafe nebo na víno. A to v lepším případě. Pak mě totiž zvali i na procházku nebo do vířivky. Snažili jsme se domluvit tak, aby tam trefil, aby to neměl moc daleko od domova, když to tu nezná. Já na nic nepřišla a z Googlu na mě padaly jen samý drahý restaurace. Tak nakonec jdeme k němu na roh. Tam, kde bydlí, je na rohu česká restauarce. Dřevěné židle, kostkované ubrusy a na jídelním lístku jsou takové speciality jako pečené vepřové koleno nebo vepřová krkovice. Ale svolila jsem k tomu. Co už? Si kdyžtak dám třeba jen štrůdl.

Ovšem pozor, Holanďánek se nezdá. Že prý, když už budeme tak blízko, tak bychom pak mohli jít k němu. Má prý doma dobré víno. To jsem odmítla s tím, jestli si fakt jako myslí, že s člověkem, kterého neznám, půjdu hned od bytu. A on prej, proč si jako hnedka myslim, že má nekalé úmysly.

No nic. Mám udělaný nehty a ráno jsem byla u kadeřnice. Byla levá jak šavle a navíc slepá. Barvu mám hezkou, ale místo dvou cm mi to zkrátila tak o dvacet a ofinku mi nechala tak, jak se mi sama kroutí. Jsem jí řekla, že takhle přece ven jít nemůžu. A vona prej, že by mi to musela leda vyžehlit. Vyžehlila a furt to bylo blbý. I zbytek vlasů byl blbě vyfoukanej. To bylo poprvé, co jsem v kadeřnictví nenechala dýško.

Jsem nervózní jako pes... A ironií osudu je, že zrovna dneska musí manžel odevzdat finální papíry k rozvodu.

Jo a až se mě rodiče budou ptát, kam jdu, tak plánuju, že řeknu, že jdu na rande. Doteď jsem lhala, že jdu s Janou, Petrou, Luckou atd.