Žádná práce, žádnej chlap

Jsem nervózní a není se čemu divit. Jak dlouho to ještě bez tý práce vydržím? Říkám furt, že mě co nevidět odvezou. Nohama napřed.

Mám svůj pokoj, svoje králíčky, svůj noťas. Dostávám najíst, mám se kde umít a občas i ňákou tu korunu dostanu. Ale stejně je to psychickej teror. Myslím, že každej dospělej člověk, ať už má rodiče jakýkoli, tak v případě, že doma bydlet nechce, ale nemá jinou možnost, tak ho to prostě psychický ubíjí.

Navíc já pět let bydlela sama a po takový době se zas vrátit do koloběhu - Kam jdeš? Kdy přijdeš? Umej nádobí, pověs prádlo. Proč ještě nespíš? Proč tak dlouho spíš? - to je prostě peklo. Připadá mi, že ten život jaksi nemá smysl.

Při hledání práce nejde ani tak o vzdělání a o to, co umím, ale jde o tisíc dalších věcí kolem. Buď si myslí, že mě nebudou moct zaplatit, když mám zkušenost ze zahraničí... Což je teda pravda. Jak mi můžou v ČSA nabízet 19 000 hrubýho? Jako to mám do smrti bydlet u rodičů a nikdy nejet na dovolenou? Copak jsem debil? Chtěj perfektní angličtinu a nejradši by byli, kdybych tam makala zadarmo a místo oběda jim tam ještě vydrhla záchody, ne? Furt to opakuju, ale před šesti lety, kdy jsem byla bez praxe a kdy moje angličtina byla jaksi na jiné úrovni než teď, jsem brala hrubýho 18 000! A nebo tohle. Další super nabídka. Referentka cestovní kanceláře se znalostí dvou jazyků za 14 tisíc hrubého. Práce každý druhý týden až do deseti večer a k tomu ještě hezky pěkně sobotky. Kancelář vlastní penzion roku 2009. Naštěstí neumím dva jazyky, tak o tom vůbec neuvažuju. Pak mám ještě recepční za 12 - 14 tisíc čistého. Chápu, že je to jednoduchá práce a podle toho taky placená, ale nechápu, z čeho bych tak asi měla platit nájem, který by ještě při velkém štěstí dělal deset litrů měsíčně (včetně poplatků). Tam bych teda ovšem z nouze šla, ale pán mi asi moc neuvěří, že bych tu recepční strašně chtěla dělat, že jsem po tom toužila celý život a že mi vůbec nevadí, že budu brát almužnu. Přihlásila jsem se i na úklid s Aj. Jde o ňáký byty, který se pronajímaj turistům a já bych to po těch odešlích měla uklidit a potom hezky anglicky přivítat ty nové. Vůbec se mi neozvali.

Ovšem jsou tu i jiné problémy než peníze. Už mi párkrát na těch pohovorech bylo řečeno, že vypadám jakobych o tu práci neměla zájem. Že jsem jako bez zájmu, bez motoru a naposledy jsem si dokonce vyslechla, že sice působím jako solidní silná ženská, ale zároveň jako spící panna. Jo, děti, to je furt něco. Měla bych jít na nějaké školení, kde mě naučí, jak to zahrát. Jak být strašně příjemný, komunikativní, štěstím zářící a energií nabitý uchazeč. Neumím to zahrát a přitom si vždycky myslím, jak jsem v pohodě, sympatická a vtipná. Dokonce jsem na jednom pohovoru dostala otázku, co by o mě řekla moje nejlepší kamarádka a nebo kam pojedu na dovolenou. Kde bych asi vzala na dovolenou??? Provokatéři! A prej jaký typ člověka jsem: pařmenka, sportovní typ, nebo kulturní? Ani jedno. Blogerka mě napadla až teď.

Single, ready to mingle. Ovšem ani to seznamování mi nejde. Naposledy jsem kvůli Italovi ze sebe udělala blbku tupku, ale to se prostě dalo čekat. Jinak to nešlo. Nějak mě to popadlo, furt jsem na něj myslela a jelikož nemám žádnou vůli, tak jsem ho otravovala, až jsem ho otrávila. Stejně si ale myslím, že jemu šlo hlavně o to fyzično a mně především o to psychično. Prostě chlap a ženská. Nehodíme se k sobě. Já v těhletěch věcech, a celkově ve všem, potřebuju, aby se na mě šlo pomalu. Hlavně nevyděsit.

Píšou mi i chlapi po čtyřicítce a já nevím, co mám dělat. Třeba takovejch 15 let (věkovej rozdíl), to už trochu moc, ne? Věkovej rozdíl u mě určitě hraje roli. Stejně jako to, že chlap musí bejt vyšší než já a taky chytřejší a vzdělanější. Na druhé straně zas pokud letos někoho najdu, tak si určitě nemaluju svatbu a společný život až do smrti. Spíš mi jde o to, abych opět cítila, že mě má někdo rád a že se mnou chce trávit čas. Včera jsem si sama vyšla na Petřín a řeknu vám - nebylo to ono. Proč asi, že?

A zejtra budu mít možná randíčko. Bude šesté v pořadí a jestli se uskuteční (chlapec včera psal a moc se chtěl sejít, ale dneska od něj zatím ani řádka), tak dojde k mnoha změnám. Sejdeme se ráno, takže asi půjdem na snídani. On musí odpo do práce. Nebudu mít na sobě svoji obvyklou randící uniformu, ale nové včera zakoupené modrobílé tílko. Ale hlavně! Ten kluk má děsně sexy povolání. Zatím můžete hádat v komentářích. Pak se to dovíte v zaheslovaném reportu.