Já taky, já taky! Chtěla jsem se přidat k šíleným fotičům a zdokumentovat svůj den. Ač se to nezdá, úkol je to nelehký. Časově to dá docela zabrat a pak fotit kde co před ostatníma lidma prostě nejde. Ať už v práci před kolegama, nebo v metru, nebo v obchodě. Prostě to nejde. A to se mi vždycky chce dělat fotky, ze kterých čiší život, a na kterých jsou zachyceny davy lidí v úplně běžných situacích.
Vybrala jsem si tenhle den, protože jsem v práci neměla šéfa, a to je prostě bomba (však to znáte) a stojí to za zdokumentování. Obyčejnej den, ale pohodovej.
Můj každý den začíná králíky. Vstávat v 6:15, dojít si na záchod, opláchnout si obličej ledovou vodou a vypustit dravou zvěř.
Třináct stupňů. Nic moc.
Hlavně vyškubat obočí...
...a vyžehlit ofinu. To je základ.
IPODEC přijel
zarážka dveří
připravit kraldům něco na zub
popadnout kabelku a jít
každý ráno, když čekám na tramvaj, čumim na tuhle blbou reklamu
Jsem v práci. Tenhle prďola mi má zaručit úspěch.
Ke snídani jsem si koupila čoko rohlík. U metra máme stánek s nejlepším pečivem široko daleko. Chtěla jsem ho vyfotit, ale jako na potvoru tam bylo fakt hodně lidí.
Víc než další fotku jsem vyfotit nemohla. Těžko bych kolegovi vysvětlovala, proč si fotím snídani, oběd, výhled z okna atp.
Jo a jestli to bude takhle pokračovat a já budu žrát ten čoko rohlík denně, tak jsem za měsíc o tři kila lehčí - finnačně, i těžší - hmotnostně.
není nad pěknou nástěnnou dekoraci
stánek s kytkama na Andělu - pastva pro oči
A! Nový Smíchov, pětihvězdičkové obchodní centrum - jde se nakupovat!
Proč prodejna Humanicu vypadá jako nádraží?
Budova Lorealu se mi moc líbí. Vypadá to jak někde v New Yorku.
tím okýnkem je vidět do kuchyně
tři kousky jsem si zkoušela, tisíce jsem za ně byla ochotná dát a stejně nic mi nebylo
Lezu domů. Jsem vyřízená.
V Sephoře jsem si koupila tužku na oči od Make Up Forever a parfemovanou vodu vůně brusinky a liči (je super!).
Počítač už nezapínám. Prdim na to. Jdu spát.
To bych nebyla já, abych si za celý den nedala nic dobrého.