Ňadra dmoucí

Zítra si do práce beru novou podprsenku. Uvidíme, jestli těch 1 990 bude stát za to.

Mám prsa a ne úplně ta nejmenší. Vím, že tohle je informace, bez které byste klidně mohli žít dál, ale... Chápejte mě. Už leta se potýkám se skutečností, že na plnější poprsí neexistují podprsenky. Na tento fakt už ostatně poukázala legendární Bridget Jones.

Smířila jsem se s tím. Je spousta věcí, které nemám a nikdy mít nebudu. A jednou z těch věcí je podprda. Když už se do nich vlezu - a to nejen, co se košíčku týče, ale hlavně co do obvodu - tak mě řeže, tlačí, píchá a škrtí. Nestačí, že mě furt votravuje teta z Červený lhoty, že se očekává, že snad třeba ještě někdy vyprdnu dítě, že budu s největší pravděpodobností vždy vydělávat méně než muž, že se každé ráno musím malovat - to mám jako ještě k tomu všemu minimálně deset hodin denně trávit v něčem, co mě dře? Tůdle nůdle na makový štrůdle.

V Americe jsem objevila takový jako pásy na gumu a ty nosím tak v 99 případech ze 100. To pohodlí! Vůbec ten pás necítím. A navíc to nemá ramínka, takže v létě nemusim nic řešit. Vesele si oblíknu tílko nebo šaty bez ramínek (no i když asi ne tak úplně zvesela, ale to už je otázka jiných tělesných partií), aniž bych se zabývala všeljakým krkolomným maskováním ramínek podprdy.

No jo, ale v poslední době už mě fakt štvalo, že přestože ňáký ty prsa mám, tak dekolt žádný. Občas si chci vzít něco s výstřihem a nechat chlapy, ať se podívaj. A tak když jsem se sešla s kamarádkou z mé první práce, došlo na lámání chleba (doufám, že to znamená to, co si myslim). Lamání chleba a nebo se říká padla sekyra na hlavu nebo tak :-))) Hned jsem si na tý kámošce všimla, že má ňáký pěkný prsa. Jenomže jsem ji asi šest let neviděla, tak jsem fakt nevěděla, jestli je takový měla vždycky nebo to je ňáká novinka. A přitom měla na sobě takový obyč trošku volnější tričko.

Samozřejmě jsme se bavily o všem možnym až došla řeč na podprdy. Doporučila mi obchod Bra Expert a já na to celý další den myslela hned od božího rána a v pátek večer jsem tam letěla. Ta představa, že bych ve svých skoro třiceti letech vlastnila dokonale padnoucí podprsenku... Téměř nemyslitelné.

Párkrát jsem obkroužila pasáž Lucerna až jsem onen maličký krámek s francouzským šarmem našla (zní to jako slogan z jejich stránek, ale to jsem vymyslela já). Nebýt toho doporučení, nikdy bych tam sama nevlezla. Nebyla tam ani noha. Rudozlaté sofa, zlaté zrcadlo - tam já nepatřím! Ne! Jenomže mi to přece doporučila kamarádka, tak jsem tam bez váhání vlezla.

Byla jsem už připravená na to, že se v každé podprsence budu muset prodavačce ukázat. Jo, bylo to trapný. Hlavně, když mi říkala, jak si tam mám ty prsa naštelovat. Ale byla fakt hrozně milá a ochotná. Zjistila mi velikost, pak jsme ještě zkoušely různé střihy, abychom zjistily, co mi nejvíc padne a co se mi líbí. No jestli jsem těch podprd nevyzkoušela deset, tak ani jednu. Byla už jsem celá vodřená, záda rudý. Ale prej to nemá bejt tak volný, jak jsem to zvyklá nosit já. Miluju pohodlí no. Všecko mě tlačilo. Ale ta prodavačka říkala, že takhle na fest to nosíme všechny. No potěš pámbú. Takovej voser. Ale ten dekolt! Kdybyste to viděly. Jo, já si jednu tu nádheru koupila (viz. foto - ta šedivá). Za necelé dva tisíce! Na jednu stranu je to hřích, dávat tolik peněz za takový nic, co ani není vidět. Na druhou stranu budu mít poprvé v životě ve výstřihu něco krásného, co mi snad dodá sebevědomí. Třeba se začnou dít věci.

první a druhá fotka jsou z braexpert.cz