Bolej mě oči. Šla jsem spát ve dvě a vstávala v 9:45. Já vim. Vy musíte vstávat v 6, spíte šest hodin denně od pondělí do pátku a jste čilí. To mě ale vůbec, ale vůbec, nezajímá :-) Normálně chodím spát o půlnoci a vstávám v jedenáct a dnes jsem se probudila stresem, že furt nemám tu bakalářku, že nestíhám a že hlavně nevim, koho oslovit, aby mi dal rozhovor, kterej potřebuju do praktický části. Kurva drát!
Včera jsem byla v kině na Studu. Originální název zní Shame a fakt by se to mělo Hanba. Na konci se mi totiž na ten plnej(!) sál chtělo zařvat hanbaaa. "Stud je mrazivou analýzou vyprázdněnosti současné produktivní generace, ve které se neschopnost lásky, citu a komunikace s ostatními transformuje do patologické závislosti na cyklicky se opakujících sexuálních aktivitách." Šla jsem na to kvůli těm cyklicky se opakujícím sexuálním aktivitám. Byl to ale bristký film... Krom toho, že se tam hlavní hrdina na začátku prošel dvakrát úplně nahej - kamera byla ve výšce jeho rozkroku a točila ho zepředu - tak se celý snímek skládal z bohatých studií obličejových výrazů onoho Brandona, šedé barvy, nalévání kávy v kuchyňce v práci, a deště. Jo, sex tam byl taky, ale v jakym filmu není?
Byl to pekelnej tejden. V úterý na Valentýna jsem dělala zkoušku. Poslední a poslední pokus. Neudělala!!! Myslela jsem, že budu brečet, ale nebrečela jsem. Už asi nejsem schopna ani toho. Otupěla jsem. Tím, jak musím furt něco překonávat a nedávat nic najevo, protože mi přijde, že tak to všechno líp odezní. Takže si musím podat žádost o čtvrtý rektorksý termín. Ten ale taky nedám. Já už to nikdy nebudu umět líp. Neumím se učit, nic si nepamatuju, přesto jsem se, myslím, na svoje poměry snažila dost. I když tu bakalářku napíšu a odevzdám, tak tady tu zkoušku neudělám a ke státnicím mě nepustěj. Všechny zkoušky na první pokus, jenom tady ten blbeček chce bejt důležitej. Byly jsme tam čtyři. Dvě udělaly, dvě ne.
Pak jsem běžela domů něco si načmárat na ksicht a hurá na rychlý rande. Jak stylovějc oslavit Valentýna než randetem s deseti muži, že?! Když už, tak už! No bylo to... Byl to prostě zážitek, ale o tom snad dám dohormady samostatný článek.
Ve středu jsem dělala rozhovor s jedním člověkem do té své bakalářky (ale potřebuju rozhovory dva), takže zase stres. Cizí lidé, zejména mladší a chytří muži mě stresují. A otázky jsem plodila teprve ve středu ráno, takže jsem zase nespala.
Ve čtvrtek jsem měla pohovor formou assesment centra, kde jsem strávila čtyři hodiny. Krom tříminutového projevu o sobě samé před všemi zúčastněnými to bylo stress-free.
A zítra jdu na rande.